Abrakadabraka

Ahoj drůbeži! Jak prožíváte začátek adventu? Doufám, že žádný spěch, všechno hezky lážo plážo jako já. Naše kuře se má stále čileji k světu, objevuje neobjevitelné, kdo zná, ví o čem mluvím. A protože jsem zodpovědná kvočna a nechci, aby kuře nikterak zaostávalo za svými vrstevníky, snažím se jej i adekvátně intelektuálně vzdělávat. Naštěstí má zatím moc rádo knížky! Nejradši je má samozřejmě v zobáčku, ale to je jistě projevem zapálené četby. Protože je kuře celkem zvyklé na zvířátka všeho druhu, začínáme se učit, jak které zvířátko dělá. A to mě velmi často přivádí do úzkých! Nevím proč autoři knížek pro nejmenší, kde navíc často bývají i slabiky zvířecí řeči, zařazují do tich pár obrázků zvířata, která prostě vydávají zvuky nejspíš někde v soukromí a jeden vlastně neví, co má kuře učit? A ejhle, u těchto obrázků chybí i nápovědné slabiky! Zodpovědný rodič často musí čelit dotazům, jak třeba dělá tučňák, žirafa, zajíc, tarantule, želva, nosorožec anebo třeba liška. To už tam ro...

Ahoj drůbeži! Právě jsem odzpívala tři sta osmdesátou ukolébavku, devět set krát jsem při tom přemohla spánek a když konečně kuře zabralo, můj dnešní devět set prvý spánek se odmítá dostavit.  A tak ležím a přemítám, co mě čeká ve dnech příštích. Původně jsem si říkala, že vás této informace ušetřím, ale myslím, že můj drahý žlučník si malou pozornost zaslouží. Prožili jsme spolu krásná léta a musím přiznat, že jsem ho nešetřila! Některé z vás mi s úsměvem na zobáku připomínáte moje studentské snídaně. Ano, i já s úsměvem vzpomínám na praskající olej na pánvi a v něm zcela ponořené krajíčky chleba měnící se v onu křupavou delicatesu. Navrch samozřejmě nesměl chybět hermelín, který se zvolna roztékal po topince a povyšoval tak toto jídlo chudých na jídlo chudých králů... Ale, můj milý žlučníčku, nezapomínej i na to dobré, co jsem pro tebe udělala, kolika litry zlatavé plzínky jsem tě opečovávala a ty víš, že to není zrovna levná záležitost!   Inu, měla jsem tě rád...

Ahoj drůbeži! Opět po roce tady máme vánoční shon.  A já říkám : Mě nedostane! Ani letos! Nevím, jak je to možný, ale Vánoce mě nechávají chladnou. Tedy co se stresu týče. Ačkoli jsem cholerik a k bláznění všeho druhu mívám obecně sklony, tohle období mě prostě nechává klidnou. Nepatřím k těm, co mají dárky koupené a zabalené ještě než skončí letní prázdniny. To jako né! To já se zase ráda projdu běsnící vřavou dárkuchtivých zákazníků. Docela ráda si občas stoupnu stranou a pozoruju, jak se to všechno hemží, nervozita stoupá a občasné bitky u regálů o poslední kus zboží naprosto miluju! Co se cukroví týče, potřebuju, aby mi čas šlapal na paty, jinak mám na všechno času dost. Vloni touhle dobou, jsem měla první termín vykouknutí kuřete na svět. Ale ono se mu nechtělo. Napekla jsem velké množství mandlových rohlíčků a ani to ho nepřesvědčilo, aby se už vyklubal. Taky jsem z tohoto důvodu měla nejnaklizenější domácnost ve svém životě. Každé ráno jsem po snídani vzala kýbl, hadr ...

Ahoj drůbeži! na hodinách je poledne, venku je tma jak v pytli a mně už se zase nic nedaří. A tak sedím a přemýšlím...přemýšlím, že cokoli udělám ponese s sebou nějaký následek a tak nějak poslední dobou je ten následek vždycky špatný. Vím, že to všichni určitě znáte, ale dovolím si uvést pár příkladů: Kuře v noci nespí. Já nespim. Když se tedy rozhodnu ráno celé zmlácená vylézt z kurníku, kuře akorát usne. Nikdo mi nevymluví, že to nedělá schválně! Kuře nespí několik nocí, za to hezky spí přes den. Naplánuju si tedy denní aktivity tak, abych si na chvilku taky mohla zdřímnout. Sotva ulehnu, zazvoní návštěva, pošťačka, jehovisti atp. Kuře je vzhůru, vříská... asi začnu taky. Kuře se nehorázně pokaká. Sahám pro vlhčené ubrousky, které ani za nic nejdou vytáhnout tou pidi škvírou. Potřebuju k tomu obě křídla, vyndavám ubrousek a kuře si mezi tím maže tu hnědou nadílku po nožkách, křidýlkách, hlavičce, koberci.... znáte to, hlavně klid, vždyť o nic nejde! Když konečně kuře zase za...

Ahoj drůbeži! Blíží se nám volby, což jistě víte. Předvolební šílenství začíná. Achjo! Když jsem šla prvně volit, nemohla jsem se dočkat. Svůj politický názor jsem měla vcelku rychle ujasněný a ráda jsem debatovala se spolužáky o různých věcech. Co by se mělo, co zase ne... jestli tedy dříve bylo lépe, anebo nebylo. V celku musím říct, že mě to bavilo, sledovala jsem různé letáky, billboardy, debaty v televizi a snažila jsem se k tomu přistupovat co nejzodpovědněji. Ovšem nepamatuji se, že bychom si se spolužáky mezi s sebou nadávali za své názory. Jo, to byly ještě nefacebookovské časy! Naprosto ale nechápu, co se za tich pár let stalo. Hysterii okolo volby prezidenta doteď nechápu. Fanatické náboženství okolo knížete mi přišlo z počátku k smíchu, ale s přibývající hysterií některých lidí mě to začalo děsit. Vážně si nepamatuju, že by tihle lidé se stejným nadšením sledovali jakékoli jiné volby. Skutečně má prezident takovou moc,že má smysl šílet jen okolo něho? Není snad důleži...

Ahoj drůbeži! Dnes se nebudu kochat žádnými vzpomínkami ani pohledy z okna. Dnes se moje oči upírají na nehty. Přemýšlím, kolik toho ještě moje nehty vydrží. Za poslední dobu dostávají docela zabrat. Neustále totiž něco myju, přepírám, odskvrňuju, leštím a samozřejmě lakuju. Říká se, že křídla jsou vaší vizitkou. No, tak to tedy potěš kýbl! Neustále svádím boj s tím, jak vypadat upraveně, a přitom zvládat péči o kuře a domácnost. A tak neustále piluju, zapilovávám, zkracuju, podlakuju, lakuju, nadlakuju, vysoušim,... a mojí největší specialitou je obtiskávání různých předmětů do nezaschlého laku. Zkoušela jsem i nehty gelové a musím říct, že to bylo moje nejspokojenější období, co se nehtů týče. Vydržely vážně všechno a největší zásluhu na tom měla moje skvělá nehťačka. Gelovky jsem nosila poměrně dlouho a nosila jsem poměrně dlouhé. Nikdy se mi žádný nezlomil ani neodštípl, nikdy jsem neřešila plíseň.. prostě byly skvělé. Nejlepší na nich bylo, že se daly celkem dobře používat ...

Ahoj drůbeži! Nemůžu se nabažit pohledu z okna. Já osobně podzim miluju. Mlhavá rána, na zemi blátíčko, hnijící listí a při pohledu nad sebe ty tisíckrát omílané barevně zbarvené stromy. Před okny máme několik jírovců, mám je ráda už od mala. Jsou nedílnou součástí mého dětství. Na podzim jsme pod nimi sbírali kaštany, v zimě jsme pod nimi sáňkovali, na jaře hrávali na babu a v létě jsme si pod nimi nechávali zamilované dopisy a odvážlivci pod nimi jezdili na kolech. Rostou ve svahu a jejich kořeny jsou místy vystouplé jako žíly na upracovaných rukách. Jako malá jsem si myslela, že je ten svah hřbetem obrovské ruky poseté žílami, jako má moje maminka. Hned pod těmi jírovci je malá základní škola. Moje základní škola! Dostává právě novou fasádu, určitě si to zaslouží, holka jedna žluťoučká. Nejmilejší překvapení pro mě ale bylo, že je tam školníkem stále ten samý úžasný školník, kterého pamatuju i já. Je to školník jako z pohádky, velký fousatý chlapák. Nikdy nezkazil žádnou legraci...

Ahoj drůbeži! Dnes mám gigabrutonetohemto perný den. Bohužel jsem zjistila, že jsem dnes asi ještě ke všemu vstala levým pařátem. Ale já se nevzdávám a jedu dál. Moje milá, rozmilá Pinkačka mi vždy excituje na tu správnou hladinu. Kdyby měl kurník průhledné stěny, asi by se kolemjdoucí bavili nad mými tanečními kreacemi. Jenže já to jinak neumím, když mám spěchat, tak takhle. Já ubohá slepice všude samé krabice a konec v nedohlednu asi z toho zhebnu. Jsem slepice v krabici, jsem z toho na palici! Kuře pořád pokvokává, což mi zrovna nepřidává. "So what", křičí tu Pink balím to pořádně, nejsem přece flink! Proč jen mám tolik věcí a proč mám blbý keci, když mi chce někdo pomoct? Protože já sama umim, protože jsem slepice, já i bycha dohonim, tak se třeste, Hořovice! Vzpomínej tu na mě v dobrém, ty středočeská vesnice. Nedávám Ti ještě s bohem, ale páčko, Tvoje slepice. Vaše Galina

Ahoj drůbeži! Konečně mám chvíli, a tak se Vám zase mohu ozvat. Událo se toho tolik, že vlastně nevím, kde začít. Jak už jsem předesílala, dějí se u nás v kurníku nějaké ty změny. Občas mohou nastat okolnosti, kdy jsme nuceni zvednout křídla a trochu popoletět. V mém případě je to let trochu delší, než "co by kamenem dohodil", dokonce řekla bych i ani "co by Šemík doskočil". Každopádně cílová destinace není nic jiného než můj rodný kurník. Ano, je to tak. Kdo mě zná, ví, že je to skoro k neuvěření. Nemám nic proti svému rodnému kurníku, ale vždycky jsem se těšila, až budu moci zvednout křídla a popoletět. Nejprve to bylo do krásného sto věžatého centrálního kurníku, a pak tradááá frnk ještě kousek na východ. Psala jsem Vám, jak si tu s kohoutem budujeme kurníček a jak moc tu jsme spokojeni. Tudíž je asi jasné, že se sem budeme chtít jednou vrátit. A my se vrátíme! Zatím se nám tu o kurník a nějakou tu místní zvířenu bude starat jiný pár a my věříme, že tu bud...

Moje milá drůbeži, vypadá to, že se budu opět nějaký ten čas věnovat studiu. Samostudiu, abych pak mohla být velká chytrá sestra a své získané vědomosti šířit jakožto poselství.... poselství předávané ze sestry na sestru....poselství, které si moje malá slepičí sestra ponese do boje jménem středoškolské studium a poselství, které jistojistě zvítězí v urputném boji s přiléhavým jménem MATURITA. První nelehký úkol, který mě čeká, jest chemie. Co bych tak měla tu mladou slípku naučit? Jakýžto základ by měla znát? Věnuju jí poklad... poklad, který mně tehdy pomohl v boji maturitním a v několika bojích při studiu VŠ. Ten poklad, který všichni zesměšňují,... a tím pokladem je PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ! Je to alfa i omega. Je to krása! A protože já nejsem lakomá slepice, podělím se s vámi o pár mouder, jež chystám v brzku předat a doslova vtlouci do hlavinky té mojí milé malé slepičky. Začněme takový křížem, netypicky vedeným nejprve vodorvně a pak směrem shora dolů. Líbal Bedřich Bož...

Ahoj drůbeži! mám před sebou další velké životní rozhodnutí. V podstatě je to už rozhodnuté rozhodnutí, ale pořád nad tím musím přemýšlet. S velkými rozhodnutími je to tak. Dlouho člověk někde v zádech cítí zvláštní pocit, takový lehce vibrující, pomalu zesilující. Čím více zesiluje a začíná býti nepříjemným, tím začíná člověk pociťovat, že je na místě udělat asi nějakou změnu, nějaké to rozhodnutí. Ovšem jsou i situace, které se obejdou bez pomalého nenápadného vibrování v zádech a rovnou naskočí svírající a nervózní pocit. Hlavou se honí spousty myšlenek, co by, kdyby...  Čím je člověk starší, tím víc je podělanější ze všeho. Věci, které mě před pár lety rozhodně nechávaly klidnou, mi teď na klidu rozhodně nepřidávají. Navíc mi tu ještě přibylo ono zohledňování, co na to kuře? Co je a bude pro ně nejlepší? Já osobně mám nejradši rychlá rozhodnutí a nejlépe ta, co najednou ústí v logická vyústění. Podpoří je pár neobvyklých "náhod" a hned se jeden cítí lépe. Pochopitel...

Ahoj drůbeži! dnes trochu z jiného soudku. Mám pro vás rodinný recept na falešnou drš´tkovku. Věřím, že i vy máte doma spousty receptů na různé upgrady této polévky. Budeme potřebovat: králíka (nemusí být celý) mrkev celer cibule česnek 1/8 másla trochu hladké mouky sladká paprika majoránka sůl pepř bobkový list nové koření Postup: Králíka si omyjeme a dáme udělat vývar (klasika, takže přidáme cibuli, bobkáč, nové koření, pár kuliček pepře, zalijeme vodou a vaříme alespoň hodinu). Až se maso vyvaří, vyjmeme ho a necháme vychladnout. V dalším hrnci si rozpustíme máslo a orestujeme kořenovou zeleninu tak cca 4 min, pak lehce zaprášíme moukou a paprikou, zlehka orestujeme a zalijeme zcezeným vývarem. Papriku se zeleninou nerestujeme dlouho, jinak má tendenci hořknout. Dále pak přidáme prolisovaný česnek, pokrájené maso z vyvařeného králíka, majoránku a dochutíme solí a pepřem. Povaříme ještě tak 15 min a můžeme podávat. Ovšem nejlepší je, když se na ní nespěchá a nec...

Ahoj drůbeži! Asi se každý z Vás více či méně často setkává s nějakou tou operací. Operací řízenou mobilními operátory. V poslední době, kdy zavládla tarifová anarchie je tich operací nevídaně. Já osobně vidím hlavní problém v tom, že prostě my, zákazníci, jsme z řad drůbeže, kdežto většina operátorů jsou přežvýkavci. Dále pak se dělí mezi sudo a lichokopytníky, staré nebo jalové, atp. atp. Proto si prostě nikdy nemůžeme rozumět. Co ale když já, ubohá slepice, chci něco od nich ? Nějaké ty obchodní dovednosti také zvládám, takže je to občas souboj, komu dříve povolí nervy a z rozhovoru typu : "Ano, já vás chápu, paní operátorko, nemáte pravomoce. Dejte mi prosím kontakt na někoho, kdo je kompetentní to řešit..." a odpověď : "Ano, vážená slepice, my si vás jako zákazníka velice vážíme, ale v tuto chvíli vám nemohu poskytnout tyto informace... "  změní na rozhovor : " Už mám toho mektání až po krk, okamžitě mi někam přepojte! Už vás mám fakt plný zuby .. ...

Ahoj drůbeži! Dnes jsem se rozhodla, že budu odpočívat. A jak už to tak bývá, jdou všechny okolnosti proti mně. Pořád někde pobíhám,  uklízim, peru, žehlim, peču 20 pizz.. zkrátka a dobře řekla jsem si, že je na čase si udělat volný den. Dnes neuklízim, nežehlim, neperu... na všechno se vy....kašlu. Myslím, že je velmi důležitý, aby si každý čas od času udělal pauzu. Vždyť o co jde? Svět se nezblázní! Jsem taky jen člověk! Má-li být spokojená rodina, musí být nejprve spokojená matka! Atp., atp. atp. A moje odpočinková realita? Ráno mě probudí chichotání kuřátka. Super, řekla jsem si, nepláče jako obvykle, takže se otočím na bok a spím dál. Kuřátko si brouká, občas se uchichtne a je moc hodné. Řekla bych přímo moc divně hodné. Zvláštní, že? Místo toho, abych spala a užívala si svůj dlouho plánovaný odpočinek, tak vstávám k postýlce, kde sice nikdo nepláče, ale...hezky v klídku si tam kuře hraje. Skrz ranní mlhu na něj koukám, usmívám si a říkám si, jak mi ten den krásně začíná...

Ahoj drůbeži! jaký jste měli víkend? Já naprosto bezvadnej. Ležím si teď ve vaně a přemýšlím. No jo, už zase! :) V sobotu jsem byla s kuřátkem a kohoutkem na svatbě. Moc krásný to měli, to se musí nechat. Při obřadu jsem seděla na trestné lavici... lavici pro rodiče s potencionálními narušiteli. Byla jsem za to ráda, protože jednak jsem měla možnost s kuřátkem odbíhat, aby se mohlo dostatečně emocionálně projevit a jednak na mě skoro nikdo neviděl. A tak jsem si v klidu mohla pobrekávat, tak jak to kvočny dělávají. Když jsem byla ještě mladá slepice, považovala jsem se za tvrďáka. Dojímající se kvočny mi připadaly k smíchu. A jak už jsem nedávno psala, co je naše kuřátko na světě, stala jsem se kvočnou se vším všudy.. se všemi strachy, úzkostmi a dojímáním se. Snažila jsem se si pořád opakovat, že se mi rozmažou oči, a že mě přeci jen manželský slib už dojmout nemůže, ale bylo to marné. Tak jsem se tak v té mlze rozhlížela a s potěšením jsem zjistila, že v tom nejsem sama. V tr...

Ahoj drůbeži! Jak se máme? Tento týden  se pro mě nese v duchu velkého souboje. Je to souboj s leností. Hrozný to souboj, věřte mi! Musím udělat tolik věcí a do žádné se mi tolik nechce! I když, musím akorát umřít, že? Dobrá, tak bych alespoň měla. Měla bych umýt okna. Výmluvou, že je to zbytečný, se řídím už docela dlouho. Navíc bych to měla udělat, dokud je hezky... další bod pro "měla bych" . Měla bych to udělat rychle a budu to mít z krku. I když je tu taky ta možnost, že když to přeženu a udělám hodně rychle, tak to pak budu mít, ale i mýt z krku. Tak to radši budu mýt pomalu a pořádně. Měla bych přesadit kytky. Některé živoří v malém květináči už docela dlouho. Na to mám ale taky dobrou výmluvu. Ony neživoří, přizpůsobují se novým podmínkám. Já zároveň testuju rostliny, které mají na to přežít, a tudíž stojí za tu námahu se o ně starat. O slabší jedince v našem kurníku nestojím. A budete se divit, moji milí opeřenci, ale ono to funguje! Orchidee kvetou jak zbláz...

Ahoj drůbeži! tak tu máme první den nového školního roku. Za mě říkám hurá!! V podstatě od prvního týdne velkých prázdnin jsem se na tento den těšila. Konečně přestanou po ulicích pobíhat bezprizorní děti, přestanou vřískat ze zahrad. Dostanou nový řád, rodiče budou v práci, děti ve škole a já budu mít klid. S tímto sladkým pocitem vyjdu ven a jdu si užít zaslouženého klidu. Užívám si ani ne pět minut a začínám se ošívat. Co je špatně? Není tu nějaký moc velký klid? Takové smutné ticho, prázdné dětské hřiště. Ani mému kuřátku se to nelíbí. Zrovna se začíná učit chodit po svých, kouká kolem sebe, za kým by se vydalo a nikde nikdo. Jenom máma, prázná skluzavka a prolejzačky. Smutně se podívám na kuře a říkám mu : " Tak zase za 10 měsíců, do tý doby sami." Nedá mi to a přemýšlím dál. Jak se asi já budu cítit za tich pár let, až kuřátko povedu do první třídy? Určitě to obrečim. Vždycky jsem si zakládala na tom, jakej jsem tvrďák. Ale co je kuřátko na světě, tak jsem napro...

Chiméra tiše se plíží, dítěti oči se klíží, bolest zas chytá mě v kříži. Už jenom chvilku a určitě usne, sleduju jak malej pomalu tuhne, snad ho ta chiméra nevzbudí a za včas uhne. Takhle to trvá už snad celou věčnost, večery s chimérou – toť super sešlost! Den co den navečer je naše věrnost. Pomalu usedám nehybně, neslyšně s chimérou po boku, v náručí se svištěm. O čem si dnes budem povídat? Chiméro, já jdu spát, ty můžeš kolíbat!

Ahoj drůbeži! „Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.“ (báseň  Františka Gellnera Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa! ) Nedávno, když jsem byla u kamaráda na návštěvě, prohlížela jsem si jeho knihovnu. Ráda si prohlížím cizí knihovny, vždycky mě tam něco překvapí, zaujme i zarazí. Často pak přemýšlím, jestli ten dotyčný všechny ty knihy přečetl, jestli se mu líbily a jestli mi třeba neprozradí něco, co o dotyčném ještě netuším. V této knihovně mě zaujal štůsek hezky srovnaných malých knížek, ležely v komínku na sobě, dost netypicky. Vzala jsem tedy tu vrchní, myslím, že se jmenovala "hora", otevřela ji někde ve dvou třetinách a... byla tam báseň. A co víc, byla to moc pěkná báseň! Aha, takže on čte poezii ?! Nebo tu knihu dostal a ještě ji ani neotevřel? Jsou to knihy od rodičů, je hloupé je vyhodit, a tak jsou v komínku na sobě hned ...

Ahoj drůbeži! Dost obhajování a poukazování na špatné věci. Dnes Vám chci sdělit něco velmi pozitivního. O úrovni českých taxikářů toho bylo řečeno už hodně. A pokud se nepletu, vesměs bylo hodnocení negativní. Jenže já mám taxikáře ráda. Ano, nejezdím s nimi denně, ale taky ne nějak výjimečně. Proč? Protože mám ryze dobré zkušenosti. Nikdy se mi nestalo, že bych narazila na vysloveného záporňáka. Naopak, vždycky nasedám k prima chlápkům, dáme řeč o čemkoli a cesta uteče jako nic. Nedávno jsem narazila na vysloveně báječnýho člověka. Tímto ho srdečně zdravím, pana "Žižkováka" ! Spěchám takhle na nějakou akcičku, leje jako z konve, doba je dosti pokročilá, v peněžence pouze papírovky, takže jízda "tágem" byla jasná volba. Přibrzdil vedle mě žlutý taxi s vozem škoda octavia kombi. Kdo mě zná, ví, že já prostě octávky nemusím. Rozhlížím se tedy dál a v přítmí lampy stál on, všech taxíků šampion, Ford Mondeo, šedá metalíza, diesel, 2l... zkrátka a dobře, byl tam...

Ahoj drůbeži! Myslím, že nadešel čas udělat veřejné přiznání a vyznání. Poměrně často se setkávám s prazvláštní reakcí překvapení kombinované se zděšením, odporem a politováním a to v reakci na to, jak pečuji o své kuřátko. Myslím si, že jsem docela pokrokově smýšlející slepice, žádná puritánka. Snažím se neodsuzovat nic, co jsem na vlastní kůži nemohla vyzkoušet, a i to, co jsem vyzkoušela, chápu, že je nazíráno vždycky ryze subjektivním pohledem. Proč je ale najednou okolo kuřátek tolik hysterie, pohrdání a troufám si říci fanatismu? Vždyť přeci dnešní pokroková doba o žádné mladé nestojí! Většina slepic potřebuje nejprve vybudovat slibnou kariéru, postavit pořádně velký kurník, snad i kurníkovské impérium. Všechno to budujeme jen pro "ty mladé". Jenže když přijdou, tak se rázem veškerá píle a snaha rozplynou. Všechno je moc pracné, složité, nemáme na to čas a hlavně " to já bych teda nemohla" . Přiznání 1. - používám látkové pleny Jo! Je to tak a nest...

Ahoj drůbeži! Poslední dobou mám pocit, že se kolem mě podivně rozšiřují mračna zloby, závisti a všeho negativního. Spousty slepic baví se v tom babrat, já však jsem si řekla, že se obrním dobrou náladou a pozitivním myšlením. A tak jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o svůj recept, jak na to. Potřebovat budete : spousty odhodlání několik knížek rozličných žánrů zrcadlo oblíbenou píseň, případně kapelu A dáme se do toho. Je dobré míti na paměti, že pokud jsme nespokojené, je také na nás, abychom s tím něco udělaly! Sedět a nadávat, pomlouvat, achjovat a kdyby-ovat nikomu ještě nepomohlo! Ranní rituály :  Moudro dne Toto je moje velmi oblíbená činnost. U postele mám vždycky položenou nějakou tu knížku a je vážně jedno, jestli je to sci-fi, beletrie anebo třeba nějaká skripta do školy. Hned jak jsem schopna rozlepit oči, sáhnu po knížce, někde ji otevřu a přečtu si nějakou větu. A touto větou se pak celý den řídím. Divily byste se, kolik srandy si s tímhle moudrem v ...

Žehlička a já, to se mi snad zdá, je děsnej hic a já nemám nic vyžehlenýho To se fakt nedá možná jen leda, na sebe pro pohodu rozprašovati vodu z postřikovadla. Já a moje žehlička máme vážny vztah, žehlíme spolu tričíčka doma či na cestách. Ojé, olá pradlo mě volá, Olá, ojé prádlo žehličku potřebuje!

Ahoj drůbeži! Jak užíváte léto? Já se musím přiznat, že mám z letošního léta smíšené pocity. Doprovází mě totiž taková nálada, kdy mě nic nebaví. Je spousta věcí, které by mě zajímaly, které bych chtěla zkusit, ale po chvíli všeho vždy nechám s tím, že mě to vlastně nebaví. Občas se mi tohle stávalo i dříve, ale poslední dobou mám tuhle náladu skoro pořád. Znáte to, když svítí sluníčko, je mi moc horko. Když zase nesvítí, tak je mi zima a je to přece "léto na houby". Jak by vlastně mělo vypadat ideální léto? K vodě mě to netáhlo snad nikdy, takže horko nepotřebuji. Jenže když bude zataženo a bude pršet, tak mi nebude venku schnout prádlo. A co teprve výška spodní vody?! Ještě aby tak pršelo, ts! Jenže, když prší, tak nemusim chodit zalejvat zahradu, to má taky něco do sebe. Tak ať je hezky od rána do odpoledne a prší na večer, takové automatické zavlažování. Nojo, ale co když někam večer půjdu?  To se mám snad jako brouzdat loužema? Dobře, tak ať prší v noci a jinak ať ...

Ahoj drůbeži! včera jsem měla velmi obyčejný, ale také velmi pozoruhodný den. Pozoruhodně obyčejný, neobyčejně pozoruhodný. Neudálo se nic přelomového, žádná hitparáda, o které bych měla nutně informovat. Událo se spousty krásných drobností, které mi zvedly náladu. Hlavní akce včerejšího dne byla dojet kamsi a od kohosi odkoupit dětskou ohrádku pro naše kuřátko. Když už jsem si udělala výlet, navštívila jsem v onom městě kamaráda. Nic neobvyklého, přesto to bylo neobyčejně milé. Koupil mi třeba zmrzlinu... obyčejná věc, řeknete si. No jo, ale kdy mně se tohle naposled stalo? Já přece zmrzliny už v podstatě nejím, to tedy bylo pořádně neobyčejné! Byla banánovo čokoládová a byla fakt dobrá, mňam! Po společně stráveném odpoledni jsem se vydala na určené místo vyčkávat pána s ohrádkou. A napadlo mě, že to přece může být obyčejný podvodník. Já na něj čekám večer, pod stromy, sama, s penězi a prostě co já vím, kdo ten člověk je vůbec zač. Po telefonu byl hrozně milý, což značí, že je ně...

Ahoj drůbeži! Chvilku jsem tenhle blog opomíjela, protože se mi jednak nahromadily akce a jednak jsem spouštěla nový projekt s názvem  : SuperMamca1 . Se super mamčou to bylo tak... Asi jistě každý z vás už někdy viděl nějaký ten beautyblog, video zabývající se krásou, módou, kosmetikou, dětmi, atp. Já sama pravidelně na takové věci koukám, je to super oddych. A čím více blogerů sleduji, tím více mi přijde, že se spousta z nich bere prostě moc vážně. A to už je jen krůček od toho, začít věci (lidi, produkty,...) parodovat. Ne snad, že bych si myslela, že jsem nějak extra vtipná, ale ráda blbnu. Navíc je tenhle kanál tak trochu sázka, a tak si říkám, proč ne. Já sama sebe a možná i některé přátele pobavím a kdo nechce, sledovat mě nemusí. Mějte tedy pěkný prvo prázdninový den! Vaše Galina

Je mi vedro, však nejsem žádný lemro, a tak jdu pracovat. Usedám k „písí“, když kluk je spící a jdu rýsovat. Mořim se s tim jakou dobu, ať jsou domky pěkný nejen po obvodu a já můžu jít taky spát. A když jsem u konce, načte se stránka znova, jsem teď za pitomce, a můžu začít znova. A to je konec básně o tom jak zvládám pracovat No a co dodat tak obecně? Příště, holka zlatá,   zálohovat, zálohovat, zálohovat!

Ahoj drůbeži! Konečně máme venku pořádné jaro, všechno to bují a kvete, a tady na dvorku všechno pípá, bzučí, přede, mňouká, štěká..zkrátka všichni dáváme najevo, že je fajn být zase venku. V téhle náladě se jednomu hned lépe pracuje. Pustila jsem se tedy do velkého úklidu a hlavně do otevírání krabic s nápisy "různé" , "poklady z cest", atp. Tyhle krabice jsme si s kohoutem schovali při stěhování "na potom". Znáte to,ne? No a to "potom" konečně v těchto dnech nastalo. Nestačila jsem se divit, co všechno jsem našla! Nejkrásnější shledání ale bylo s uzlíčkem s visačkou " z rodného hnízda". Byly tam vyšívané ubrusy po prababičce, spousty dalších zajímavých věcí, ale hlavně tam byly pytlíčky s kořením!!! Rychle jsem prohlédla obaly a našla doby spotřeby a jo!jo! jo!.. mají čas do září tohoto roku. Hlavou se mi začaly honit spousty receptů, co by se s oněmi sáčky daly připravit, a protože jsem se nemohla rozhodnout, chtěla jsem koření o...

Ahoj drůbeži! Tak si tak dnes přemýšlím opět o naší společnosti. Přemýšlím, proč se některá zvířata chtějí lišit, a proč zas některá chtějí jít v davu. Když jsem ještě kvokávala v té naší stověžaté centrální drůbežárně, bylo celkem normální potkávat různé odchylky, a to jak do zevnějšku tak i do nitra. Tady na dvorku je ale každá odlišnost gigamegabruto nápadnější. Já osobně patřím do té skupiny, co se ráda odlišuje. Že v hlavě to mám trošku jinak, to je jasná věc... ale co když to není hned každému zřejmé? Co když si o mně někdo myslí, že jsem prostě obyčejnej brojler?! Já ale nejsem obyčejnej brojler! Nejsem obyčejná kvočna, co právě vyvádí kuřátko... ne a ne a ne! Moje témata se nezdrcla na pouhé starosti, jestli je kuřátko v suchu a bezpečí, a jak a s čím mu dnes umelu zrní. Já se totiž zaobírám mnohem důležitějšími věcmi!!! Bylo dřív kuře nebo vejce? Je brouk Pytlík nesmrtelnej? Našla Lucinka bačkorku, co ztratila na dvorku? Svojí odlišnost jsem se rozhodla, jako čerstvá kvo...

Ahoj, jmenuji se Galina a jsem úplně obyčejná slepice. Ráno vstávám s ostatními, žrát chodím s ostatními a na bidýlko také večer usedám s ostatními. A přece se snažím vidět ve věcech něco víc, nebo nahlížet na věci jinak než ostatní. Poslední dobou se nám tu na dvorku rozmáhá takový nešvar. Abyste si nemysleli, nepatří dvorek jen nám, slepicím, ale jsou tu i jiná zvířata. A já říkám díky Bohu za to! Jenže to je právě často ten bod sváru, každé zvíře se tu cítí být pánem dvorku a ostatní mu překážejí. A co je nejhorší, jeden druhého tu začal pomlouvat. Víte já na tomto dvorku nejsem zase tak moc dlouho, přestěhovala jsem se sem z jedné velké slepičárny, přímo z té centrální. Zachtělo se mi užít si trochu klidu a volnosti, a tak jsem hledala spolu se svým kohoutkem ideální místo pro klidný a pokojný život někde v ústraní. Hledali jsme věru dlouho, ne snad, že bychom měli tak náročné požadavky. My hledali obyčejný klidný dvorek, kam se vejde spoustu kuřátek a i jiných zvířátek ku naš...

Tak pro dnešek asi stačí, že jsem sem nastrkala recepty, co mám v počítači. A jelikož slyším, že už se mi na zahradě probudilo dítko, tak se mu půjdu věnovat. Dopředu říkám, že nejsem žádný kuchař, ani žádný extra znalec. vaření mě baví, a tak sem občas hodím nějaký recepis :) Mějte se !

Pikantní kuřecí minutka ahoj, ahoj, ahoj! a na rozjezd si vhodíme jednu kuřecí rychlovku. Budeme potřebovat: stehení kuřecí řízky 3 PL plnotučné hořčice 3PL olivového oleje sůl pepř steakové koření (případně nahrubo mletý více barevný pepř) 2 žluté papriky 2 hrsti čerstvých fazolových lusků Postup: Maso si pěkně omyjeme, osušíme, pokrájíme na kostky a vložíme do misky. Přidáme olej, hořčici,sůl, pepř a směs koření, vše promícháme a necháme chvilku odležet. Maso s majdou zprudka opečeme, až má masíčko hnědou krustičku, vhodíme ještě zeleninku a pár minut opékáme. Podáváme s opékaným bramborem, nebo rýží. Dobrou!