Ahoj drůbeži! „Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.“ (báseň Františka Gellnera Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa! ) Nedávno, když jsem byla u kamaráda na návštěvě, prohlížela jsem si jeho knihovnu. Ráda si prohlížím cizí knihovny, vždycky mě tam něco překvapí, zaujme i zarazí. Často pak přemýšlím, jestli ten dotyčný všechny ty knihy přečetl, jestli se mu líbily a jestli mi třeba neprozradí něco, co o dotyčném ještě netuším. V této knihovně mě zaujal štůsek hezky srovnaných malých knížek, ležely v komínku na sobě, dost netypicky. Vzala jsem tedy tu vrchní, myslím, že se jmenovala "hora", otevřela ji někde ve dvou třetinách a... byla tam báseň. A co víc, byla to moc pěkná báseň! Aha, takže on čte poezii ?! Nebo tu knihu dostal a ještě ji ani neotevřel? Jsou to knihy od rodičů, je hloupé je vyhodit, a tak jsou v komínku na sobě hned ...
Komentáře
Okomentovat