Příznání pokrokové kvočny

Ahoj drůbeži!

Myslím, že nadešel čas udělat veřejné přiznání a vyznání.

Poměrně často se setkávám s prazvláštní reakcí překvapení kombinované se zděšením, odporem a politováním a to v reakci na to, jak pečuji o své kuřátko.
Myslím si, že jsem docela pokrokově smýšlející slepice, žádná puritánka. Snažím se neodsuzovat nic, co jsem na vlastní kůži nemohla vyzkoušet, a i to, co jsem vyzkoušela, chápu, že je nazíráno vždycky ryze subjektivním pohledem.

Proč je ale najednou okolo kuřátek tolik hysterie, pohrdání a troufám si říci fanatismu? Vždyť přeci dnešní pokroková doba o žádné mladé nestojí! Většina slepic potřebuje nejprve vybudovat slibnou kariéru, postavit pořádně velký kurník, snad i kurníkovské impérium. Všechno to budujeme jen pro "ty mladé". Jenže když přijdou, tak se rázem veškerá píle a snaha rozplynou. Všechno je moc pracné, složité, nemáme na to čas a hlavně " to já bych teda nemohla" .

• Přiznání 1. - používám látkové pleny

Jo! Je to tak a nestydím se za to! Naprosto nechápu ty ofrněné obličeje, když tohle řeknu nějaké jiné kvočně. Ona, by to totiž nemohla! Nezvládla, nestihla, nedokázala. Jak je ale možné, že naše matky a babičky zvládaly obstarávat hospodářství, několik dětí, domácnost a prát pleny na valše a vyvářet v hrnci na plotně? A co se vlastně stalo, když nám je stačí hodit do automatické pračky, kde se všechna práce udělá za nás a ani na tohle nemáme čas? A co ty tuny odpadu, které jednorázovými plenami produkujeme? A co ty vyrážky a ekzémy? Bavlna je bavlna, toť můj názor. Neodsuzuji žádnou kvočnu, co jednorázovky používá, je to její problém. A byla bych potěšena, kdybych se se stejným porozuměním setkávala i od nich.

• Přiznání 2. - vařím si příkrmy sama

To je, co?! :) Ani tady nevidím důvod, proč bych měla kupovat předraženou přesnídávku. Navíc moc dobře vím, co moje kuřátko dostává. Jelikož bydlím na venkově, mám spousty zeleniny a ovoce z vlastní zahrádky, takže není co řešit. A taková domácí višňová šťávička, ta chutná nejen mému kuřátku!

• Přiznání 3. - nezakoupila jsem si ani nezapůjčila monitor dechu

Neodsuzuji nikoho, kdo ho doma má. Já osobně to považuji za zbytečnost. Opět se setkávám s velkým zděšením ze stran okolí, že tolik riskuji :)

• Přiznání 4. - nemáme televizi

Ano, naše ubohé kuřátko zná televizi jen z návštěv. Přesto si myslím, že mu to na duševním vývoji nijak neubírá.

• Přiznání 5. - máme doma zvířata

uaaah! To asi proto, že nemáme tu televizi a já prostě nevím, co se ve světě děje! :)
Máme 3 psi a 2 kočky, což já osobně nepovažuji za nějaké závratné množství. S kuřátkem tráví spousty času od malinkata. Dbám na to, aby si je kuřátko mohlo dobře osahat a mohlo pozorovat, jak se k ostatním zvířatům chovat. No a protože jsou zvířata chlupatá a mají hebkou srst,  přichází s ní do kontaktu i naše kuřátko v nemalé míře. A víte co? Je mi to jedno! Nelítám jako blázen po domě s vysavačem, hadrem a savem. Trocha čisté špíny nikomu neuškodí, spíše naopak ;)

• Přiznání 6. - takřka od narození nosívám kuřátko v šátku

Opět hrůza, děs! " To teda moje kuřátko v šátku nechce být! Pláče, a tak to určitě není dobré pro nikoho."
Já osobně si myslím,  že to ty dámy v Africe mají dost vychytané. Kuřátko sice ze začátku chvilku pláče, ale jakmile si přivykne, je to k nezaplacení! Všechny břichaboly jsme takhle zvládali, koliky, mrzutosti, no a já neměla vytahaná křídla až k zemi. Prostě jsem šátek uvázala, kuřátko vložila, utáhla a zatímco kuřátko spinkalo pěkně zahřáté, zbavovalo se otravných bioplynů, mohla jsem si já v klidu uvařit, najíst se, dát prát věci, vyžehlit, prostě samé užitečné věci.

• Přiznání 7. - není pláč, jako pláč

Co tím myslím? Každá kvočna se časem naučí poznat, který pláč znamená, že se něco děje, a který je prostě jen tak. Já osobně neběžím hned pokaždé, co kuřátko pípne. Pláč je svým způsobem pro kuřátko také zdravý. Nedávno jsem se od jedné chytré mladé slípky dozvěděla, že kuře má nárok na 2 hodiny pláče denně.

• Přiznání 8. - odebírám Praktickou ženu a celou ji přečtu

Přesně tak. A dokonce podle ní i pletu a háčkuju. To jsem divná, co?! :)

• Přiznání 9. - jsem římská katolička

To je rána, co?! A dokonce praktikující! A kuřátko jsme nechali pokřtít! A do kostela chodí s námi! To jsme ale zvířata, co?! :D 

Mám ještě spousty dalších děsu plných anomálií, ale tohle jsou ty zásadní, na které jsem si teď vzpomněla, a které asi okolí pobuřují nejvíce.

A co vy? Jaké pobuřující věci děláte vy?

Mějte se pěkně!
Vaše Galina