Takové víkendové ohlédnutí se
Ahoj drůbeži!
jaký jste měli víkend? Já naprosto bezvadnej. Ležím si teď ve vaně a přemýšlím. No jo, už zase! :)
V sobotu jsem byla s kuřátkem a kohoutkem na svatbě. Moc krásný to měli, to se musí nechat. Při obřadu jsem seděla na trestné lavici... lavici pro rodiče s potencionálními narušiteli. Byla jsem za to ráda, protože jednak jsem měla možnost s kuřátkem odbíhat, aby se mohlo dostatečně emocionálně projevit a jednak na mě skoro nikdo neviděl. A tak jsem si v klidu mohla pobrekávat, tak jak to kvočny dělávají.
Když jsem byla ještě mladá slepice, považovala jsem se za tvrďáka. Dojímající se kvočny mi připadaly k smíchu. A jak už jsem nedávno psala, co je naše kuřátko na světě, stala jsem se kvočnou se vším všudy.. se všemi strachy, úzkostmi a dojímáním se.
Snažila jsem se si pořád opakovat, že se mi rozmažou oči, a že mě přeci jen manželský slib už dojmout nemůže, ale bylo to marné. Tak jsem se tak v té mlze rozhlížela a s potěšením jsem zjistila, že v tom nejsem sama. V trestné lavici se mnou seděla i další mladá tvrdá kvočna. Tu jsem považovala za opravdového tvrďáka. A ejhle, i ona vyměkla. To jsme teda dopadly!
Na večerní oslavě jsem potkala jednoho kohouta, se kterým jsem kdysi dávno nějaký ten čas kvokávala a musím s potěšením říci, že jsme si hezky pokdákali. Vyslechla jsem si, kam se kdo z mých známých za daný čas posunul a opět mě to nutilo k zamyšlením nad tím, jak by Heduš pravila : " Kde já byla bývala mohla bejt, kdyby... "
Co jsem se stala kvočnou, příliš mnoho času mi zabírá starost o kuře a celkový chod kurníku a nějak si nestíhám všímat, jak se sama měním. Učím se nedávat na první místo sebe, i když jsem si myslela, že jsem to dělala od jaktěživa. V některých věcech se zbytečně rýpu, to jsem tedy rozhodně nedělávala. Ale zase některé věci, které jsem kdysi řešívala, přecházím nyní s nadhledem.
A ještě něco, na svatbách si poslední dobou všímám ne jen hlavních aktérů, ale i jejich rodičů. Jak jsou ustaraní, nervozní... jak se asi budu cítit já až povedu našeho mladýho k oltáři? Asi se budu muset před tím nějak dostatečně emocionálně vybít, abych tam vůbec přes tu mlhu trefila.
Vaše Galina
jaký jste měli víkend? Já naprosto bezvadnej. Ležím si teď ve vaně a přemýšlím. No jo, už zase! :)
V sobotu jsem byla s kuřátkem a kohoutkem na svatbě. Moc krásný to měli, to se musí nechat. Při obřadu jsem seděla na trestné lavici... lavici pro rodiče s potencionálními narušiteli. Byla jsem za to ráda, protože jednak jsem měla možnost s kuřátkem odbíhat, aby se mohlo dostatečně emocionálně projevit a jednak na mě skoro nikdo neviděl. A tak jsem si v klidu mohla pobrekávat, tak jak to kvočny dělávají.
Když jsem byla ještě mladá slepice, považovala jsem se za tvrďáka. Dojímající se kvočny mi připadaly k smíchu. A jak už jsem nedávno psala, co je naše kuřátko na světě, stala jsem se kvočnou se vším všudy.. se všemi strachy, úzkostmi a dojímáním se.
Snažila jsem se si pořád opakovat, že se mi rozmažou oči, a že mě přeci jen manželský slib už dojmout nemůže, ale bylo to marné. Tak jsem se tak v té mlze rozhlížela a s potěšením jsem zjistila, že v tom nejsem sama. V trestné lavici se mnou seděla i další mladá tvrdá kvočna. Tu jsem považovala za opravdového tvrďáka. A ejhle, i ona vyměkla. To jsme teda dopadly!
Na večerní oslavě jsem potkala jednoho kohouta, se kterým jsem kdysi dávno nějaký ten čas kvokávala a musím s potěšením říci, že jsme si hezky pokdákali. Vyslechla jsem si, kam se kdo z mých známých za daný čas posunul a opět mě to nutilo k zamyšlením nad tím, jak by Heduš pravila : " Kde já byla bývala mohla bejt, kdyby... "
Co jsem se stala kvočnou, příliš mnoho času mi zabírá starost o kuře a celkový chod kurníku a nějak si nestíhám všímat, jak se sama měním. Učím se nedávat na první místo sebe, i když jsem si myslela, že jsem to dělala od jaktěživa. V některých věcech se zbytečně rýpu, to jsem tedy rozhodně nedělávala. Ale zase některé věci, které jsem kdysi řešívala, přecházím nyní s nadhledem.
A ještě něco, na svatbách si poslední dobou všímám ne jen hlavních aktérů, ale i jejich rodičů. Jak jsou ustaraní, nervozní... jak se asi budu cítit já až povedu našeho mladýho k oltáři? Asi se budu muset před tím nějak dostatečně emocionálně vybít, abych tam vůbec přes tu mlhu trefila.
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat