Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2014

Malé kotě, spalo v botě.. a nehas co tě..

Ahoj drůbeži, původně jsem se zamýšlela tomuto propíranému tematu vyhnout. Ale návštěvnost blogu v posledních dnech mi tak trochu našeptává, abych i já přispěla svým slepičím názorem k tomu "koťátkování", protože na to asi čekáte. Nuže dobrá teda. Na úvod si dovolím citovat něco z lidové tvořivosti. Stálo prase na terase, houpalo se na ocase, spadlo prase a udělalo bác. Ano, moje milá drůbeži, jeden by si to spletl se zemětřesením, navíc ono "bác" se nestalo jen jednou... děje se nějak příliš často a otřesy jsou tak silné, že otřásají nejen centrálním chlívem v matičce stověžaté, ale otřásají i kurníky a norami v celé naší zemi. To bude asi tím, že to nebylo prase, ale největší přežvýkavec, jakého kdy mé slepičí oko zahlédlo. Libuje si v kvašených a destilovaných nápojích, což má za následek občasné taneční kreace a bohužel i roztančené výroky. Že je ostudou v celé živočišné říši, to tu nemusím zmiňovat. Ale překvapuje mi, kolik nenávisti může mít takový přež...

Jednou kuřeti povídám..

Ahoj drůbeži, jednou kuřeti povídám, zůstali jsme už sami dva, tak si začnem taky pořádně žít.  Nechám si to projít palicí a ty nech se vést matkou slepicí, já ti ukážu kam dá se jít. Tak jsme šli, šli, dál baby a taky občas letěli. Šli, šli dál baby, kam jsme nevěděli. Přiletěl sem tam nějakej čáp, balil nás na svoje klapy klap, my nedali se jen tak oblbnout. My chcem pořádnýho kohouta, já přece nepatřim do kouta, tak koukej čápe vypadnout. Tak jsme šli, šli, dál baby a občas i letěli, šli, šli dál baby cíl jsme už věděli. Počkej kuře já ti pomohu, půjdem rovnou k Pánu Bohu, ten nám s tim jistě pomůže. Sežene pro tebe dobrej flek, dostaneš i pořádnej oblek, udělá z tebe papeže. Tak spi už, kuře, spi! Vaše Galina

Když je toho ale moc

Ahoj drůbeži! tak jak vám dupou králící? Nám by dupali dobře, ale žádný nemáme. Ale kdybychom je měli, určitě by dupali, ale nesměli by bejt nemocný, to by asi nedupali. Ale to jsou jen úvahy, že... O čem bych vám chtěla dneska zakvovat si asi říkáte... Dnes to bude prosté, na mušku jsem si vzala slovíčko "ale". Takové ale může být velmi nebezpečné, i když vypadá tak nějak neškodně. Věřili byste, že i takové prosté ale může rozložit nejeden vztah? Je to takový malý nenápadný slovní parazit, který nepozorovaně nahlodává, řečníkovi dává nenápadně pocit jistoty, že má navrh před osočeným, kterého "ale" degraduje na úplnýho ňoumu. jak je to ale možný, říkáte si? Ale jen si to představte... Při použití slova ale se jeden pasuje do opozice, automaticky a neagresivně. Častokrát si nenápadné "ale" berou do zobáku slepice, častěji než kouhoti, ale ani u nich to není výjimečné. Kohout se snaží udělat svojí kvočně radost, uklidí kurník, nasype zrní kuřatům...

Třesky plesky,padaj švestky

Ahoj drůbeži, pořád čekám,kdy se začne dít něco pozitivního. Odbarvila jsem si a ostříhala hřebínek, nechala jsem si propíchnout ušní chrupavku a pořád nic. Když se ale přestanu dívat jen na sebe,přece se něco děje. Jenže to není nic pozitivního,a tak se o tom nemluví. Radši.  Znáte to, když se topíte ve vlastních problémech,občas si zajdete odpočinout k problémům druhých. Mám jednu velmi blízkou kvočnu, často mě morálně i psychicky podržela. Teď by ale potřebovala podržet ona,jen já nevím,jak to udělat. Neumím říkat ty "třesky plesky", co se v takových případech říkají. Takový ty obšírnější "třesky plesky,padaj švestky", co potěší a povzbudí. Prostě to neumím.  Za to ale říkam věci upřímně, narovinu a to mi často přivádí do neštěstí.  Proč jen chce každý radši slýchat " třesky plesky" než pravdu? Protože na pravdu není čas? Protože na city není čas?  Všechno je potřeba říci rychle,stručně a jakmile by to mělo přijít k upřimnosti, zahrajem to na "třes...

Čest a sláva hodobóžovému nádobí!

Ahoj drůbeži! Vlivem současné situace, kdy opět stěhuji krabice s různými věcmi, svatebními dary atp, jsem se rozhodla věnovat pietní článek veškerému hodobóžovému nádobí. Tyto nešťastné kusy nádobí se dají obecně rozdělit do dvou hlavních kategorií : "cibulák" a "skleničky". Při různých návštěvách si všímám, kolik rodin vlastní v obývacím pokoji skříňku, většinou prosklenou, kde mají vystavené tyto nešťastné kousky. Proč nešťastné? Protože se vlastně nesmí používat, jen výjimečně, třeba na Vánoce a Velikonoce, ale samozřejmě ne k tomu, aby se z nich jedlo nebo pilo. S ohromnou vážností se z nich stírá prach a ukládají se zpět na své místo. Typická česká slepice dostane svatebním darem různé věci, některé dokonce i smí používat za svůj život. Ovšem jsou-li v krabici skleničky nebo již zmíněný "cibulák", krabici zabalí slepice ještě důkladněji, než tomu bylo v obchodě a uloží je někam na půdu. Na nějakou speciální příležitost. Proč?! Co nám ten ...

V dnešním světě kompjůtrů

Ahoj drůbeži! Na základě včerejšího článku o česneku jsem dostala několik dotazů, co bude pak, až se česneku přejím? Kdo ví?! Co bych to byla za slepici, kdybych si nepokdákala pár kvočnám, jaký to mám životní úděl. Samozřejmě, že se všechny shodly na tom, že dokud jsem ještě mladá, hebká, žádoucí, nemám se čeho bát. Určitě si někoho najdu. No jo! Ale jak? Přece přes internet.... Než se pustím do popisu tohoto dobrodružství, chci na úvod všem slepicím, ale i jiným zvířatům, zvláště těm přežvýkavým, co mají potřebu všechno řešit říct, že si nikoho nehledám, žádný profil si nezakládám, jen se informuju. Dostala jsem tedy pár typů, tak jsem si šla zmapovat území. Po pár minutách jsem zjistila, že spíše než jako civilizovaná moderní vyšlechtěná slepice jsem si připadala jako prahistorický pterodaktyl. Víte kolik existuje seznamek? A víte kolik jich je "opravdu prověřených"? Kolik z nich je placených a kolik nabízí vstupní testy, na jejichž základě vám algoritmicky přiřad...

Ať žije česnek!

Moje milá drůbeži, pomalu se srovnávám s tím,že už jsem zase "free" a snažím se nacházet všechny možný klady. Co je tedy tak free? Můžu chodit doma nenamalovaná. Pro mé kuře jsem zatím stále numero uno ve všem,takže pohodička. Mám celou postel pro sebe. Ale moc se neroztahuju,protože se mi do ní přistěhovalo kuře. Mám celou skříň pro sebe! Ale i tady to dopadlo jako s postelí. Můžu se dívat na film,na který chci já... Ale je mi to jaksi k ničemu,protože s kuřetem se nedá dívat krom pár pohádek na nic. Špinavý prádlo je jen moje a kuřete,tedy žádný dobrodružný lov kamsi zakopnutých ponožek ( jistě,stačilo jít po čichu,ale musela jsem se pro ně ohýbat)  A konečně co je hodně "free" můžu snídat,obědvat,večeřet česnekovou pomazánku!! Sice má k tomu připomínky nebožtík žlučník,ale věřím,že se spolu nějak dohodnem. A v čem jste "free" vy? Vaše Galina

Na ptáky jsme krátký

Ahoj drůbeži! Jistě si říkáte, copak je s tou naší kvočnou? Copa to, že nepíše, copa se to s ní asi děje? Asi na nás už zanevřela... Kdepak moji drazí, to já bych nikdy neudělala! A už vůbec ne těm robotům z Ruska a USA, co mě pravidelně čtou! Jak je asi z posledních mých příspěvků patrné, pořád kdákám o nějakých změnách, o nějakých lepších zítřkách. Jsou to všechno jen náznaky, a tak už si říkám, jestli to náhodou není více slepičí, než bych si přála. Tak já vám to teda řeknu na plnej zobák. Stalo se to, co zamrzí každého, spousty z vás to zarmoutilo a zarmoutí, spousty z vás to popudilo a popudí... a víte co? Je mi to úplně kokodák! Jsem s kuřetem sama. Přesně tak, kokodák! Sama je samozřejmě velmi relativní pojem, v podstatě sama nejsem a nikdy nebudu, protože mám přece kuře, mám kolem sebe spousty další drůbeže, ale víte jak...  Důvody nehodlám nikomu vysvětlovat, ale budu ráda, když si odpustíte soucitné výlevy anebo výchovné rady. Jediný, co k tomu řeknu je, že NA P...

Pes jitrničku sežral docela maličkou..

Ahoj drůbeži! trochu vás zanedbávám, já vím ale to je prostě tak. Zdá se, že máme jaro v plném proudu, a tak i já vyrážím občas do světa. V sobotu jsem se po dlouhé době sešla s jednou slípkou, kdysi jsme spolu chodívaly 8 let do drůbežárny Václava Hraběte. Pěkně jsme si zakdákaly a se zděšením jsme musely konstatovat, že i my stárneme. Během kvokání o všem možném jsme se vrátily i k našemu maturitnímu plesu. Máme za sebou plesovou sezónu, takže toto téma nebylo tak překvapivé, že :) Náš nejúžasnější plesíček jsem tak trochu organizovala já, takže vzpomínek mám na něj opravdu hodně, k nejúsměvnějším ale patří tradičně proslovy. Já jsem promlouvala s jedním kohoutkem za naši třídu, o pár měsíců později jsem promlouvala sama na předávání maturitního vysvědčení. Abych řekla pravdu, z proslovů si už skoro nic nepamatuju, ale k mému překvapení prý zůstávají v paměti ostatních. Díky, že se jim smějete ještě teď! :) Proslov, na který si však dobře pamatuju a nad kterým jsem dnes venku...

Vzpomínám, jak tehdá před léty...

Ahoj drůbeži! Dnes mám za sebou velmi náročný den. Dnes jsme pohřbívali dědu, velikána všech velikánů a to nejen tělem, ale hlavně duchem. Dnešní rozloučení bylo velmi důstojné, hold mu přišlo vzdát mnoho lidí, což ostatně svědčí o tom, jak veliký to byl člověk.  Jako katolík měl poslední rozloučení samozřejmě v kostele. Letmým mlhavým pohledem jsem zde zahlédla zástupce mnohých politických stran, někteří zde byli možná dokonce poprvé. Mši svatou sloužil pan děkan, dědečkův švagr, koncelebrovali 3 polští kněži a ministrovali dědovi vnuci. Hudební doprovod během obřadu adekvátně doplňoval atmosféru, a tak oko v celém kostele nezůstalo suché. Hudební doprovod během průvodu z kostela na hřbitov byl ovšem slabší. Celkově ale doufám, že by byl děda spokojen. Já bych ovšem chtěla vzpomenout na dobu před léty, kdy byl děda ještě plný síly. Když jsem byla malá holka, bývala jsem dost nemocná, do školky jsem tedy nechodila, a tak jsem předškolní léta trávila právě u dědy a babičky. Děda byl...

money, money, money...

Ahoj drůbeži! máme za sebou vánoční svátky, bujaré oslavy nového roku i opětovné zdržení sociálních dávek pro kvočny. Přesně před rokem jsem netrpělivě čekala na svoji první "mateřskou", která ale stále nepřicházela a dorazila až někdy v březnu. Na můj dotaz, jak je toto možné, mi bylo sděleno, že úřad prostě nestíhá, že zdržení je v důsledku velkého počtu amnestovaných, kterým je třeba také dávky vyplatit....  dodnes mi to hlava nebere. Letos tedy dávky přišly s pouhým 14-ti denním zpožděním. Vede mi to k zamyšlení a k děsivé otázce : Bude snad toto nová vánoční tradice? Kvočny s kuřaty se moc bránit nemohou, natočila se nějaká ta reportáž, ale víc asi nic. Možná bychom měly založit odbory kvočen! Akorát nevím, jak bychom stávkovaly.... dokud nám nevyhovíte, tak nesnesu vejce! ( Kdo již nějaké to kuře má, jistě si dovede představit, jak nereálná představa to je... sedět někde na "václaváku" se skříženejma pařátama a prostě nesnášet). Když už mi ten gigantic...