Když je toho ale moc
Ahoj drůbeži!
tak jak vám dupou králící?
Nám by dupali dobře, ale žádný nemáme. Ale kdybychom je měli, určitě by dupali, ale nesměli by bejt nemocný, to by asi nedupali. Ale to jsou jen úvahy, že...
O čem bych vám chtěla dneska zakvovat si asi říkáte... Dnes to bude prosté, na mušku jsem si vzala slovíčko "ale".
Takové ale může být velmi nebezpečné, i když vypadá tak nějak neškodně. Věřili byste, že i takové prosté ale může rozložit nejeden vztah? Je to takový malý nenápadný slovní parazit, který nepozorovaně nahlodává, řečníkovi dává nenápadně pocit jistoty, že má navrh před osočeným, kterého "ale" degraduje na úplnýho ňoumu. jak je to ale možný, říkáte si? Ale jen si to představte...
Při použití slova ale se jeden pasuje do opozice, automaticky a neagresivně. Častokrát si nenápadné "ale" berou do zobáku slepice, častěji než kouhoti, ale ani u nich to není výjimečné.
Kohout se snaží udělat svojí kvočně radost, uklidí kurník, nasype zrní kuřatům a slepice přichází domů. Ničeho z toho si nevšimne, ale za to si zcela jsitě všimne, že je pár zrníček usypaných mimo misky, že kuřata nemají učesané hřebínky... a je to tady : "Díky kohoute, že jsi uklidil celej kurník. Ale nikdo se tě o to neprosil, kdybys radši místo toho vyměnil tu žárovku, aby bylo v kurníku dobře vidět! Ale to ty néé, ty si radši blbneš celej den s kuřaty a podívej, jak mají černá kolínka a neučesané hřebínky... " A teď popravdě, kolikrát jsme něco podobného nevědomky vypustily ze zobáku?
Proč pak častokrát dáá kohout přednost jiné kvočně? Protože chodí upravená? "Ale nemá navařeno, to já jsem vždycky měla! "Možná vážně nemá, ale třeba nemá "ale" v každé druhé větě.
Ale taky krásně umí člověka potupit. "Ale ty seš mi blázínek! " , "Ale prosim tebe!", "Ale?!" Kolikrát jste si po tomhle slovíčku připadali jako bídný červ?
Nevím jak vy, ale já si na to asi začnu dávat větší pozor. Ale nevím...
Vaše Galina
tak jak vám dupou králící?
Nám by dupali dobře, ale žádný nemáme. Ale kdybychom je měli, určitě by dupali, ale nesměli by bejt nemocný, to by asi nedupali. Ale to jsou jen úvahy, že...
O čem bych vám chtěla dneska zakvovat si asi říkáte... Dnes to bude prosté, na mušku jsem si vzala slovíčko "ale".
Takové ale může být velmi nebezpečné, i když vypadá tak nějak neškodně. Věřili byste, že i takové prosté ale může rozložit nejeden vztah? Je to takový malý nenápadný slovní parazit, který nepozorovaně nahlodává, řečníkovi dává nenápadně pocit jistoty, že má navrh před osočeným, kterého "ale" degraduje na úplnýho ňoumu. jak je to ale možný, říkáte si? Ale jen si to představte...
Při použití slova ale se jeden pasuje do opozice, automaticky a neagresivně. Častokrát si nenápadné "ale" berou do zobáku slepice, častěji než kouhoti, ale ani u nich to není výjimečné.
Kohout se snaží udělat svojí kvočně radost, uklidí kurník, nasype zrní kuřatům a slepice přichází domů. Ničeho z toho si nevšimne, ale za to si zcela jsitě všimne, že je pár zrníček usypaných mimo misky, že kuřata nemají učesané hřebínky... a je to tady : "Díky kohoute, že jsi uklidil celej kurník. Ale nikdo se tě o to neprosil, kdybys radši místo toho vyměnil tu žárovku, aby bylo v kurníku dobře vidět! Ale to ty néé, ty si radši blbneš celej den s kuřaty a podívej, jak mají černá kolínka a neučesané hřebínky... " A teď popravdě, kolikrát jsme něco podobného nevědomky vypustily ze zobáku?
Proč pak častokrát dáá kohout přednost jiné kvočně? Protože chodí upravená? "Ale nemá navařeno, to já jsem vždycky měla! "Možná vážně nemá, ale třeba nemá "ale" v každé druhé větě.
Ale taky krásně umí člověka potupit. "Ale ty seš mi blázínek! " , "Ale prosim tebe!", "Ale?!" Kolikrát jste si po tomhle slovíčku připadali jako bídný červ?
Nevím jak vy, ale já si na to asi začnu dávat větší pozor. Ale nevím...
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat