money, money, money...
Ahoj drůbeži!
máme za sebou vánoční svátky, bujaré oslavy nového roku i opětovné zdržení sociálních dávek pro kvočny.
Přesně před rokem jsem netrpělivě čekala na svoji první "mateřskou", která ale stále nepřicházela a dorazila až někdy v březnu. Na můj dotaz, jak je toto možné, mi bylo sděleno, že úřad prostě nestíhá, že zdržení je v důsledku velkého počtu amnestovaných, kterým je třeba také dávky vyplatit.... dodnes mi to hlava nebere.
Letos tedy dávky přišly s pouhým 14-ti denním zpožděním. Vede mi to k zamyšlení a k děsivé otázce : Bude snad toto nová vánoční tradice? Kvočny s kuřaty se moc bránit nemohou, natočila se nějaká ta reportáž, ale víc asi nic. Možná bychom měly založit odbory kvočen! Akorát nevím, jak bychom stávkovaly.... dokud nám nevyhovíte, tak nesnesu vejce! ( Kdo již nějaké to kuře má, jistě si dovede představit, jak nereálná představa to je... sedět někde na "václaváku" se skříženejma pařátama a prostě nesnášet).
Když už mi ten gigantický rodičovský příspěvek dorazil, uvědomila jsem si ve své nostalgické náladě loučíce se s uplynulým rokem, že je to v podstatě stejná částka, jaké bylo moje stipendium na VŠ. Jo, tenkrát....
Tenkrát to pro mě byly úplně jiné peníze! Byt a stravu mi hradili rodiče, takže tich pár šušňů bylo vlastně kapesné. Nebylo to na velké vyskakování si, ale já jsem skromná, na tich pár piv to stačilo.
Každopádně tady ale nebudu dále smutnit, skuhrat, litovat se apod. Naopak, je to velká výzva! Výzva hrdě to přijmout, zaujmout k tomu nějaký ten bojovný postoj, odrazit se a s úsměvem hupnout do nového roku.
Protože ode dneška, už prej bude jenom dobře! ;)
Zdar a sílu,
Vaše Galina
máme za sebou vánoční svátky, bujaré oslavy nového roku i opětovné zdržení sociálních dávek pro kvočny.
Přesně před rokem jsem netrpělivě čekala na svoji první "mateřskou", která ale stále nepřicházela a dorazila až někdy v březnu. Na můj dotaz, jak je toto možné, mi bylo sděleno, že úřad prostě nestíhá, že zdržení je v důsledku velkého počtu amnestovaných, kterým je třeba také dávky vyplatit.... dodnes mi to hlava nebere.
Letos tedy dávky přišly s pouhým 14-ti denním zpožděním. Vede mi to k zamyšlení a k děsivé otázce : Bude snad toto nová vánoční tradice? Kvočny s kuřaty se moc bránit nemohou, natočila se nějaká ta reportáž, ale víc asi nic. Možná bychom měly založit odbory kvočen! Akorát nevím, jak bychom stávkovaly.... dokud nám nevyhovíte, tak nesnesu vejce! ( Kdo již nějaké to kuře má, jistě si dovede představit, jak nereálná představa to je... sedět někde na "václaváku" se skříženejma pařátama a prostě nesnášet).
Když už mi ten gigantický rodičovský příspěvek dorazil, uvědomila jsem si ve své nostalgické náladě loučíce se s uplynulým rokem, že je to v podstatě stejná částka, jaké bylo moje stipendium na VŠ. Jo, tenkrát....
Tenkrát to pro mě byly úplně jiné peníze! Byt a stravu mi hradili rodiče, takže tich pár šušňů bylo vlastně kapesné. Nebylo to na velké vyskakování si, ale já jsem skromná, na tich pár piv to stačilo.
Každopádně tady ale nebudu dále smutnit, skuhrat, litovat se apod. Naopak, je to velká výzva! Výzva hrdě to přijmout, zaujmout k tomu nějaký ten bojovný postoj, odrazit se a s úsměvem hupnout do nového roku.
Protože ode dneška, už prej bude jenom dobře! ;)
Zdar a sílu,
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat