Pes jitrničku sežral docela maličkou..
Ahoj drůbeži!
trochu vás zanedbávám, já vím ale to je prostě tak.
Zdá se, že máme jaro v plném proudu, a tak i já vyrážím občas do světa. V sobotu jsem se po dlouhé době sešla s jednou slípkou, kdysi jsme spolu chodívaly 8 let do drůbežárny Václava Hraběte. Pěkně jsme si zakdákaly a se zděšením jsme musely konstatovat, že i my stárneme.
Během kvokání o všem možném jsme se vrátily i k našemu maturitnímu plesu. Máme za sebou plesovou sezónu, takže toto téma nebylo tak překvapivé, že :) Náš nejúžasnější plesíček jsem tak trochu organizovala já, takže vzpomínek mám na něj opravdu hodně, k nejúsměvnějším ale patří tradičně proslovy. Já jsem promlouvala s jedním kohoutkem za naši třídu, o pár měsíců později jsem promlouvala sama na předávání maturitního vysvědčení. Abych řekla pravdu, z proslovů si už skoro nic nepamatuju, ale k mému překvapení prý zůstávají v paměti ostatních. Díky, že se jim smějete ještě teď! :)
Proslov, na který si však dobře pamatuju a nad kterým jsem dnes venku vystavena jarnímu slunci přemýšlela, byl proslov našeho pana ředitele. Bylo to zhruba takto: " Pes jitrničku sežral docela maličkou, chytil ho při tom řezník, praštil ho paličkou. Plakali všichni psové, vykopali mu hrob, na desce mramorové byl nápis těchto slov: pes jitrničku sežral..." Dále si to už přesně nepamatuju.
Máme tu tedy jaro, jako každý rok po zimě, pak přijde léto, podzim,... stále dokola. Ovšem, moje milá drůbeži, je vůbec toto jaro stejné jako to loňské? Raší tráva jako vloni, přesto myslím raší trochu rychleji. Sem tam vykukují první kvítky, jak to tak bývá, ale nevykukuje jich o trochu víc? A nevykukují na jiných místech než vloni? A co za rok? Přijde vůbec jaro?
Já každopádně vím, že tohle jaro je pro mě jiné, trávím ho v jiném kurníku, kuře pobíhá úplně jinak než vloni no a já? Já jsem přece taky jiná než vloni...
Takže mrkejte, drůbeži, jaké to máme nové jaro ;)
Vaše Galina
trochu vás zanedbávám, já vím ale to je prostě tak.
Zdá se, že máme jaro v plném proudu, a tak i já vyrážím občas do světa. V sobotu jsem se po dlouhé době sešla s jednou slípkou, kdysi jsme spolu chodívaly 8 let do drůbežárny Václava Hraběte. Pěkně jsme si zakdákaly a se zděšením jsme musely konstatovat, že i my stárneme.
Během kvokání o všem možném jsme se vrátily i k našemu maturitnímu plesu. Máme za sebou plesovou sezónu, takže toto téma nebylo tak překvapivé, že :) Náš nejúžasnější plesíček jsem tak trochu organizovala já, takže vzpomínek mám na něj opravdu hodně, k nejúsměvnějším ale patří tradičně proslovy. Já jsem promlouvala s jedním kohoutkem za naši třídu, o pár měsíců později jsem promlouvala sama na předávání maturitního vysvědčení. Abych řekla pravdu, z proslovů si už skoro nic nepamatuju, ale k mému překvapení prý zůstávají v paměti ostatních. Díky, že se jim smějete ještě teď! :)
Proslov, na který si však dobře pamatuju a nad kterým jsem dnes venku vystavena jarnímu slunci přemýšlela, byl proslov našeho pana ředitele. Bylo to zhruba takto: " Pes jitrničku sežral docela maličkou, chytil ho při tom řezník, praštil ho paličkou. Plakali všichni psové, vykopali mu hrob, na desce mramorové byl nápis těchto slov: pes jitrničku sežral..." Dále si to už přesně nepamatuju.
Máme tu tedy jaro, jako každý rok po zimě, pak přijde léto, podzim,... stále dokola. Ovšem, moje milá drůbeži, je vůbec toto jaro stejné jako to loňské? Raší tráva jako vloni, přesto myslím raší trochu rychleji. Sem tam vykukují první kvítky, jak to tak bývá, ale nevykukuje jich o trochu víc? A nevykukují na jiných místech než vloni? A co za rok? Přijde vůbec jaro?
Já každopádně vím, že tohle jaro je pro mě jiné, trávím ho v jiném kurníku, kuře pobíhá úplně jinak než vloni no a já? Já jsem přece taky jiná než vloni...
Takže mrkejte, drůbeži, jaké to máme nové jaro ;)
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat