Má milá, rozmilá, neplakej... život už není jinakej
Ahoj drůbeži!
„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“
(báseň Františka Gellnera Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa!)
Nedávno, když jsem byla u kamaráda na návštěvě, prohlížela jsem si jeho knihovnu. Ráda si prohlížím cizí knihovny, vždycky mě tam něco překvapí, zaujme i zarazí. Často pak přemýšlím, jestli ten dotyčný všechny ty knihy přečetl, jestli se mu líbily a jestli mi třeba neprozradí něco, co o dotyčném ještě netuším.
V této knihovně mě zaujal štůsek hezky srovnaných malých knížek, ležely v komínku na sobě, dost netypicky. Vzala jsem tedy tu vrchní, myslím, že se jmenovala "hora", otevřela ji někde ve dvou třetinách a... byla tam báseň. A co víc, byla to moc pěkná báseň! Aha, takže on čte poezii ?! Nebo tu knihu dostal a ještě ji ani neotevřel? Jsou to knihy od rodičů, je hloupé je vyhodit, a tak jsou v komínku na sobě hned v popředí, aby až přijdou rodiče na návštěvu, uviděli je a měli radost, že se mu líbí ? Nebo si je snad koupil sám? Vážně tenhle člověk může vůbec číst poezii? Jak je to doopravdy nevím, styděla jsem se zeptat.
Vedlo mě to ale k zamyšlení, kdy jsem já naposledy četla nějakou poezii.Čte vůbec dnes ještě někdo poezii dobrovolně? Je pro dnešní ženy ještě poezie romantická?
Když jsem ještě byla na střední, poezii jsem čítávala ve vlnách. Vždycky mě něco nadchlo, a tak jsem přečetla celou knihu. Jenže jsem to četla jako román, všechno naráz. Z drtivé většiny básní jsem si pak dělala legraci a psala na ně parodie. Dokonce jsem i básně občas dostávala. Byly to básně pro mě, od zamilovaného puberťáka. Tehdá mi přišly moc romantické, jenže tehdá by mi přišlo od onoho pubrťáka romantické cokoli.
Jak jsme na tom ale dnes, když už jsme velcí, poezii nemusíme číst v povinné četbě a ani rozbouřenými hormony ovlivnění hoši nám je horlivě nepíší ? Sáhnete někdy po nějaké sbírce? A považujete poezii za romantickou? Nebo je to jen kýč a v dnešní době prostě chceme spíše činy než slova?
Vaše Galina!
„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“
(báseň Františka Gellnera Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa!)
Nedávno, když jsem byla u kamaráda na návštěvě, prohlížela jsem si jeho knihovnu. Ráda si prohlížím cizí knihovny, vždycky mě tam něco překvapí, zaujme i zarazí. Často pak přemýšlím, jestli ten dotyčný všechny ty knihy přečetl, jestli se mu líbily a jestli mi třeba neprozradí něco, co o dotyčném ještě netuším.
V této knihovně mě zaujal štůsek hezky srovnaných malých knížek, ležely v komínku na sobě, dost netypicky. Vzala jsem tedy tu vrchní, myslím, že se jmenovala "hora", otevřela ji někde ve dvou třetinách a... byla tam báseň. A co víc, byla to moc pěkná báseň! Aha, takže on čte poezii ?! Nebo tu knihu dostal a ještě ji ani neotevřel? Jsou to knihy od rodičů, je hloupé je vyhodit, a tak jsou v komínku na sobě hned v popředí, aby až přijdou rodiče na návštěvu, uviděli je a měli radost, že se mu líbí ? Nebo si je snad koupil sám? Vážně tenhle člověk může vůbec číst poezii? Jak je to doopravdy nevím, styděla jsem se zeptat.
Vedlo mě to ale k zamyšlení, kdy jsem já naposledy četla nějakou poezii.Čte vůbec dnes ještě někdo poezii dobrovolně? Je pro dnešní ženy ještě poezie romantická?
Když jsem ještě byla na střední, poezii jsem čítávala ve vlnách. Vždycky mě něco nadchlo, a tak jsem přečetla celou knihu. Jenže jsem to četla jako román, všechno naráz. Z drtivé většiny básní jsem si pak dělala legraci a psala na ně parodie. Dokonce jsem i básně občas dostávala. Byly to básně pro mě, od zamilovaného puberťáka. Tehdá mi přišly moc romantické, jenže tehdá by mi přišlo od onoho pubrťáka romantické cokoli.
Jak jsme na tom ale dnes, když už jsme velcí, poezii nemusíme číst v povinné četbě a ani rozbouřenými hormony ovlivnění hoši nám je horlivě nepíší ? Sáhnete někdy po nějaké sbírce? A považujete poezii za romantickou? Nebo je to jen kýč a v dnešní době prostě chceme spíše činy než slova?
Vaše Galina!
Neznámý kohoutek zdraví neobyčejnou slípku a posílá jen tak pro potěchu svůj dávný písňový text. Fakt je, že i někteří muži čtou romantickou poezii a někdy ji i sami tvoří, byť jen jako amatéři na literárních webech. Krásný víkendík přeji!
OdpovědětVymazatZas úsvit nový na kraj se snáší,
písničkou ptačí zdobí se den,
Múzy se smějí, z květů pel práší,
žluťásku, vyleť na louku ven!
Ochutnej šťávu z líbezných květů
a jejich krásou zmámit se dej,
křídla svá zlatá roztáhni k letu,
louka nás zvábí v taneční rej!
Opilí touhou jen tak se vznášet,
(snad sladký nektar prsty v tom má?),
poleťme spolu smutky své zhášet,
jásavou píseň ať srdce zná!
Nad loukou kroužím, modrásek pouhý,
nebe jas barvu křídlům mým dal,
na tykadlech chuť milostné touhy,
slunce v Tvých očích zřít bych si přál..