To taky můžu - za druhé

 O víkendu bylo krásně, dnes už to taková hitparáda není. Nesmíme ale polevit v dobrém nalazení, a tak si dnešní den pojďme udělat bylinkovou zahrádku. Kdo nemá zahrádku, šoupne to do truhlíku za okno jako já. Jistě v obchodu s potravinami najdete nějaký ten květníček s pažitkou, bazalkou, meduňkou apod. Já jsem si květníčky objednala přes eshop s potravinami. Jistě to není žádná závratná kvalita, ale nepropadejme trudomyslnosti. Cílem budiž, aby bylinky vydržely do konce lockdownu a to by mohlo klapnout velké spoustě lidí.

V dnešní gastro porno době jistě jedna bylinka nestačí. Dneska to chce, aby talíř hýřil barvami a chutěmi, aby člověk při pohybu lžíce ze strany na stranu pocítil závan dálek od Grónska po Austrálii, Papuu Novou Guineu s lehkou příměsí Vietnamu. Kdo používá bílý cukr a lepek, je v podstatě vrah. Jak se nám tohle stalo? 

Možná je to blahobytem, možná zvědavostí, heslem " žijeme len raz", nebo je to taky nudou. Honíme se za stále novými a novými cíli. Jakmile něčeho dosáhneme, stává se to okamžitě nedostačujícím a vytváříme si nový a obtížnější cíl. Je jedno, jestli se ženeme za majetkem, výší provizí, bílým SUV, nejnovějším notebookem nebo telefonem. Jakmile se nám podaří kýžený cíl získat, jak dlouho se z něho dokážeme radovat? 

Život bychom měli žít s nějakým cílem, to ano. Měli bychom se dále rozvíjet, ale tak nějak smysluplně a ne umanutě. I zážitky bychom měli mít tak trochu "zero waste", tím myslím nemít život tak nabušený zážitky, že pro jeden se musím zbavit - zapomenout na druhý. Není potřeba za každou cenu obletět svět, ochutnat všechna jídla světa, vlastnit nejnovější HW a SW. Je pěkné, když to jde, ale neměl by to být smysl života. Je docela pěkné, když se namaže chleba se sýrem a posype pažitkou, tak jak mi to dělávala babička. Nevím, jak to dělala, ale od ní i ten chleba s pažitkou chutnal jako jídlo od "mišeliňáka". I po večeři v gastro frufru mini brutto mega netto top podniku, kde za večeři ve dvu nechá člověk polovinu výplaty, ráda poválím po jazyku babiččinu vaječnou omeletu s... no zase s tou pažitkou!

Jdu zalít pažitku na okno a doufám, že až si jí nakrájím na chleba, pocítím v každém soustu chuť dálek mého dětství i trochu toho popílka z berounských ulic a budu a chci být šťastná, že vůbec nějakou chuť cítím.