Abrakadabraka

Moje milá drůbeži, vypadá to, že se budu opět nějaký ten čas věnovat studiu. Samostudiu, abych pak mohla být velká chytrá sestra a své získané vědomosti šířit jakožto poselství.... poselství předávané ze sestry na sestru....poselství, které si moje malá slepičí sestra ponese do boje jménem středoškolské studium a poselství, které jistojistě zvítězí v urputném boji s přiléhavým jménem MATURITA. První nelehký úkol, který mě čeká, jest chemie. Co bych tak měla tu mladou slípku naučit? Jakýžto základ by měla znát? Věnuju jí poklad... poklad, který mně tehdy pomohl v boji maturitním a v několika bojích při studiu VŠ. Ten poklad, který všichni zesměšňují,... a tím pokladem je PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ! Je to alfa i omega. Je to krása! A protože já nejsem lakomá slepice, podělím se s vámi o pár mouder, jež chystám v brzku předat a doslova vtlouci do hlavinky té mojí milé malé slepičky. Začněme takový křížem, netypicky vedeným nejprve vodorvně a pak směrem shora dolů. Líbal Bedřich Bož...

Ahoj drůbeži! mám před sebou další velké životní rozhodnutí. V podstatě je to už rozhodnuté rozhodnutí, ale pořád nad tím musím přemýšlet. S velkými rozhodnutími je to tak. Dlouho člověk někde v zádech cítí zvláštní pocit, takový lehce vibrující, pomalu zesilující. Čím více zesiluje a začíná býti nepříjemným, tím začíná člověk pociťovat, že je na místě udělat asi nějakou změnu, nějaké to rozhodnutí. Ovšem jsou i situace, které se obejdou bez pomalého nenápadného vibrování v zádech a rovnou naskočí svírající a nervózní pocit. Hlavou se honí spousty myšlenek, co by, kdyby...  Čím je člověk starší, tím víc je podělanější ze všeho. Věci, které mě před pár lety rozhodně nechávaly klidnou, mi teď na klidu rozhodně nepřidávají. Navíc mi tu ještě přibylo ono zohledňování, co na to kuře? Co je a bude pro ně nejlepší? Já osobně mám nejradši rychlá rozhodnutí a nejlépe ta, co najednou ústí v logická vyústění. Podpoří je pár neobvyklých "náhod" a hned se jeden cítí lépe. Pochopitel...

Ahoj drůbeži! dnes trochu z jiného soudku. Mám pro vás rodinný recept na falešnou drš´tkovku. Věřím, že i vy máte doma spousty receptů na různé upgrady této polévky. Budeme potřebovat: králíka (nemusí být celý) mrkev celer cibule česnek 1/8 másla trochu hladké mouky sladká paprika majoránka sůl pepř bobkový list nové koření Postup: Králíka si omyjeme a dáme udělat vývar (klasika, takže přidáme cibuli, bobkáč, nové koření, pár kuliček pepře, zalijeme vodou a vaříme alespoň hodinu). Až se maso vyvaří, vyjmeme ho a necháme vychladnout. V dalším hrnci si rozpustíme máslo a orestujeme kořenovou zeleninu tak cca 4 min, pak lehce zaprášíme moukou a paprikou, zlehka orestujeme a zalijeme zcezeným vývarem. Papriku se zeleninou nerestujeme dlouho, jinak má tendenci hořknout. Dále pak přidáme prolisovaný česnek, pokrájené maso z vyvařeného králíka, majoránku a dochutíme solí a pepřem. Povaříme ještě tak 15 min a můžeme podávat. Ovšem nejlepší je, když se na ní nespěchá a nec...

Ahoj drůbeži! Asi se každý z Vás více či méně často setkává s nějakou tou operací. Operací řízenou mobilními operátory. V poslední době, kdy zavládla tarifová anarchie je tich operací nevídaně. Já osobně vidím hlavní problém v tom, že prostě my, zákazníci, jsme z řad drůbeže, kdežto většina operátorů jsou přežvýkavci. Dále pak se dělí mezi sudo a lichokopytníky, staré nebo jalové, atp. atp. Proto si prostě nikdy nemůžeme rozumět. Co ale když já, ubohá slepice, chci něco od nich ? Nějaké ty obchodní dovednosti také zvládám, takže je to občas souboj, komu dříve povolí nervy a z rozhovoru typu : "Ano, já vás chápu, paní operátorko, nemáte pravomoce. Dejte mi prosím kontakt na někoho, kdo je kompetentní to řešit..." a odpověď : "Ano, vážená slepice, my si vás jako zákazníka velice vážíme, ale v tuto chvíli vám nemohu poskytnout tyto informace... "  změní na rozhovor : " Už mám toho mektání až po krk, okamžitě mi někam přepojte! Už vás mám fakt plný zuby .. ...

Ahoj drůbeži! Dnes jsem se rozhodla, že budu odpočívat. A jak už to tak bývá, jdou všechny okolnosti proti mně. Pořád někde pobíhám,  uklízim, peru, žehlim, peču 20 pizz.. zkrátka a dobře řekla jsem si, že je na čase si udělat volný den. Dnes neuklízim, nežehlim, neperu... na všechno se vy....kašlu. Myslím, že je velmi důležitý, aby si každý čas od času udělal pauzu. Vždyť o co jde? Svět se nezblázní! Jsem taky jen člověk! Má-li být spokojená rodina, musí být nejprve spokojená matka! Atp., atp. atp. A moje odpočinková realita? Ráno mě probudí chichotání kuřátka. Super, řekla jsem si, nepláče jako obvykle, takže se otočím na bok a spím dál. Kuřátko si brouká, občas se uchichtne a je moc hodné. Řekla bych přímo moc divně hodné. Zvláštní, že? Místo toho, abych spala a užívala si svůj dlouho plánovaný odpočinek, tak vstávám k postýlce, kde sice nikdo nepláče, ale...hezky v klídku si tam kuře hraje. Skrz ranní mlhu na něj koukám, usmívám si a říkám si, jak mi ten den krásně začíná...

Ahoj drůbeži! jaký jste měli víkend? Já naprosto bezvadnej. Ležím si teď ve vaně a přemýšlím. No jo, už zase! :) V sobotu jsem byla s kuřátkem a kohoutkem na svatbě. Moc krásný to měli, to se musí nechat. Při obřadu jsem seděla na trestné lavici... lavici pro rodiče s potencionálními narušiteli. Byla jsem za to ráda, protože jednak jsem měla možnost s kuřátkem odbíhat, aby se mohlo dostatečně emocionálně projevit a jednak na mě skoro nikdo neviděl. A tak jsem si v klidu mohla pobrekávat, tak jak to kvočny dělávají. Když jsem byla ještě mladá slepice, považovala jsem se za tvrďáka. Dojímající se kvočny mi připadaly k smíchu. A jak už jsem nedávno psala, co je naše kuřátko na světě, stala jsem se kvočnou se vším všudy.. se všemi strachy, úzkostmi a dojímáním se. Snažila jsem se si pořád opakovat, že se mi rozmažou oči, a že mě přeci jen manželský slib už dojmout nemůže, ale bylo to marné. Tak jsem se tak v té mlze rozhlížela a s potěšením jsem zjistila, že v tom nejsem sama. V tr...

Ahoj drůbeži! Jak se máme? Tento týden  se pro mě nese v duchu velkého souboje. Je to souboj s leností. Hrozný to souboj, věřte mi! Musím udělat tolik věcí a do žádné se mi tolik nechce! I když, musím akorát umřít, že? Dobrá, tak bych alespoň měla. Měla bych umýt okna. Výmluvou, že je to zbytečný, se řídím už docela dlouho. Navíc bych to měla udělat, dokud je hezky... další bod pro "měla bych" . Měla bych to udělat rychle a budu to mít z krku. I když je tu taky ta možnost, že když to přeženu a udělám hodně rychle, tak to pak budu mít, ale i mýt z krku. Tak to radši budu mýt pomalu a pořádně. Měla bych přesadit kytky. Některé živoří v malém květináči už docela dlouho. Na to mám ale taky dobrou výmluvu. Ony neživoří, přizpůsobují se novým podmínkám. Já zároveň testuju rostliny, které mají na to přežít, a tudíž stojí za tu námahu se o ně starat. O slabší jedince v našem kurníku nestojím. A budete se divit, moji milí opeřenci, ale ono to funguje! Orchidee kvetou jak zbláz...

Ahoj drůbeži! tak tu máme první den nového školního roku. Za mě říkám hurá!! V podstatě od prvního týdne velkých prázdnin jsem se na tento den těšila. Konečně přestanou po ulicích pobíhat bezprizorní děti, přestanou vřískat ze zahrad. Dostanou nový řád, rodiče budou v práci, děti ve škole a já budu mít klid. S tímto sladkým pocitem vyjdu ven a jdu si užít zaslouženého klidu. Užívám si ani ne pět minut a začínám se ošívat. Co je špatně? Není tu nějaký moc velký klid? Takové smutné ticho, prázdné dětské hřiště. Ani mému kuřátku se to nelíbí. Zrovna se začíná učit chodit po svých, kouká kolem sebe, za kým by se vydalo a nikde nikdo. Jenom máma, prázná skluzavka a prolejzačky. Smutně se podívám na kuře a říkám mu : " Tak zase za 10 měsíců, do tý doby sami." Nedá mi to a přemýšlím dál. Jak se asi já budu cítit za tich pár let, až kuřátko povedu do první třídy? Určitě to obrečim. Vždycky jsem si zakládala na tom, jakej jsem tvrďák. Ale co je kuřátko na světě, tak jsem napro...