Lesk a bída Balatonu
Milá drůbeži,
zhruba před měsícem jsem mnohé z vás šokovala informací, že se chystáme na dovolenou k Balatonu. Převážně byly vaše reakce plné překvapení a údivu v tom dobrém smyslu. Starším ročníkům se zachvěly podbradky a zasněně nepřítomně hleděli do dáli a tam viděli skleničku šampaňského s jahodou, kterou pili herci v seriálu " Dallas" v bazénu, spousty podpultových věcí, které se tady prostě dříve nedaly sehnat. No, připadali jsme si náhle jako " hoch drůbež" a moc jsme se těšili.
Nebudu lhát, byla to pecka! Prázné silnice v jinak přehuštěném silničním provozu na jakýkoli jiný směr, než byl ten náš, nás měly varovat. V Maďarsku pojmenování silnice, dostalo zcela jiný rozměr. Většinou chyběly krajnice z obou stran cca 50cm a víc. Maďaři jezdili většinou dvojnásobnou rychlostí, než byla povolena.. často mě okolí osočuje, že jezdím moc rychle. Moje milá drůbeži, v nepřehledném úseku, naštěstí tedy MIMO OBEC, nás předjížděl tir se třemi návěsy a to jsem prosím jela 100km/hod.
Když jsme úspěšně zaparkovali před objektem, kde jsme si pronajali byt, opět jsme nestačili zírat. Byt byl sice pěkný, ale okolí jasně ukazovalo, že doby největší slávy už jsou dávno pryč. Ani procházka okolo zelené louže jménem Balaton nebyla o nic povzbudivější. Drtivá většina objektů byla zavřená, restaurace a obchody zely prázdnotou a my měli pocit, že se díváme do minulosti. No a pak jsme si vzpomněli tady na Andreje Babišů a naše frustrace ještě narostla, protože by to taky mohl být pohled do naší budoucnosti.
Navštívili jsme tedy místní zámek, muzeum členovců, které bylo opravdu velmi rozsáhlé, dali jsme si kopeček zmrzliny, který stál jako průměrný oběd, navštívili blízkou kontaktní zoo a uháněli směr domov.
Prvně jsme po přejezdu přes hranice nepropadali depresi, ale naše zem nám přišla neuvěřitelně krásná, čistá a hlavně pokroková.... takže tak nějak všude dobře, doma nejlíp.
Kokodák a nejezděte k Balatonu, je to peklo!
Vaše Galina
zhruba před měsícem jsem mnohé z vás šokovala informací, že se chystáme na dovolenou k Balatonu. Převážně byly vaše reakce plné překvapení a údivu v tom dobrém smyslu. Starším ročníkům se zachvěly podbradky a zasněně nepřítomně hleděli do dáli a tam viděli skleničku šampaňského s jahodou, kterou pili herci v seriálu " Dallas" v bazénu, spousty podpultových věcí, které se tady prostě dříve nedaly sehnat. No, připadali jsme si náhle jako " hoch drůbež" a moc jsme se těšili.
Nebudu lhát, byla to pecka! Prázné silnice v jinak přehuštěném silničním provozu na jakýkoli jiný směr, než byl ten náš, nás měly varovat. V Maďarsku pojmenování silnice, dostalo zcela jiný rozměr. Většinou chyběly krajnice z obou stran cca 50cm a víc. Maďaři jezdili většinou dvojnásobnou rychlostí, než byla povolena.. často mě okolí osočuje, že jezdím moc rychle. Moje milá drůbeži, v nepřehledném úseku, naštěstí tedy MIMO OBEC, nás předjížděl tir se třemi návěsy a to jsem prosím jela 100km/hod.
Když jsme úspěšně zaparkovali před objektem, kde jsme si pronajali byt, opět jsme nestačili zírat. Byt byl sice pěkný, ale okolí jasně ukazovalo, že doby největší slávy už jsou dávno pryč. Ani procházka okolo zelené louže jménem Balaton nebyla o nic povzbudivější. Drtivá většina objektů byla zavřená, restaurace a obchody zely prázdnotou a my měli pocit, že se díváme do minulosti. No a pak jsme si vzpomněli tady na Andreje Babišů a naše frustrace ještě narostla, protože by to taky mohl být pohled do naší budoucnosti.
Navštívili jsme tedy místní zámek, muzeum členovců, které bylo opravdu velmi rozsáhlé, dali jsme si kopeček zmrzliny, který stál jako průměrný oběd, navštívili blízkou kontaktní zoo a uháněli směr domov.
Prvně jsme po přejezdu přes hranice nepropadali depresi, ale naše zem nám přišla neuvěřitelně krásná, čistá a hlavně pokroková.... takže tak nějak všude dobře, doma nejlíp.
Kokodák a nejezděte k Balatonu, je to peklo!
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat