Ať žije má psice!
Moje milá drůbeži,
dlouho tomu již, co jsem se ozvala naposled. Dle očekávání se toho mnoho událo a děje. Tak trochu mi přestává vyhovovat formát tohoto blogu, chtělo by to nějaký posun. Ale zatím jsem nenalezla ten správný směr, který by mě bavil.
Vlastně skoro pořád píšu jen o nás, slepicích, ale poslední dobou mě dost trápí moje psí společnice. Ona totiž i taková psí duše může někdy ochořet. A vlivem změn, které se v mém životě udály, je jasné, že se vše zrcadlí nejen v kuřeti, ale i v takovém psovi. Tohle všechno je přeci jasné, řeknete si. I mně to jasné je, a přesto jsou věci, které mě překvapují.
Jsem toho názoru, že se nic neděje náhodou. Že potkáváme slepice a kohouty, které prostě potkat máme, stejně tak nám cestu občas skříží nějaký ten vůl nebo kráva, a něco nového do života vnesou i psi a kočky.
Kdo mě zná, ví, jak moc velký milovník psů a koček jsem. Nebudu říkat, že pro mě vždy byli na prvním místě, protože to je hloupost. Psi a kočky hrají v mém životě zásadní roli, ale patří do zcela úplně jiné škatulky než třeba zdraví nebo existence mého kuřete.
V životě jsem již pár tich psů potkala, každý mě naučil něčemu, každý mi trochu jinak nastavil zrcadlo a na každého z nich vzpomínám s láskou. I na ty, kteří u mě pobyli třebas jen měsíc. Do zrcadla, které mi teď nastavuje moje psice je žalostný pohled. Spousty věcí jsem se snažila přehlížet. A jak jsem se uzavírala, problémy nemizely. Ba naopak se usídlovaly hlouběji a hlouběji a v podvědomí páchaly mnoho škod. Víc, než kdybych je začala řešit. To samé jsem po čase zpozorovala i u své čubinky. Začala se chovat jinak, málokdo si toho ale všimnul. Naštěstí já ano. A tak jsem si řekla jednoho dne dost. Obě stojíme za zlámanou grešli.
Vyhledala jsem pomoc odborníků a začala na nás pracovat. Jsem v tomto směru trochu perfekcionalista, takže jakýkoli nedostatek mě rozčiloval. Jenže se psicí to bylo stále horší. Já jsem si vyčítala dokola, jaký to má se mnou život. Ztratila páníčka, domov a všechny svoje psí společníky. Má moudrá psice se rozhodla k riskantnímu kroku. Přestala jíst. Cokoli. Znovu jsem přečetla všechny své kynologické knížky a pak mi to došlo. Chudák malá se mi snažila konejšit. Od rána do večera. A tak jsem se znovu otevřela, přijala současnost takovou, jaká je. Bez toho, abych si něco vyčítala, co jsem kdy mohla udělat lépe. Tímto bych chtěla moc poděkovat kohoutovi za jeho trpělivost. Dávno mi tohle všechno říkal. Jenže já jsem palice dubová, a tak mi to musela oznámit psice svojí 4 měsíční hladovkou.
Přijímám a nelituju, psice baští jako za mlada a kuře zlobí, jak má. A vy, drůbežátka moje, buďte chytřejší než já. Netrapte se minulostí, protože ji stejně nezměníte. A neničte své okolí zbytečnými výčitkami. Ne všichni máte tak skvělou psici, aby vás na to v čas upozornila.
Vaše Galina
dlouho tomu již, co jsem se ozvala naposled. Dle očekávání se toho mnoho událo a děje. Tak trochu mi přestává vyhovovat formát tohoto blogu, chtělo by to nějaký posun. Ale zatím jsem nenalezla ten správný směr, který by mě bavil.
Vlastně skoro pořád píšu jen o nás, slepicích, ale poslední dobou mě dost trápí moje psí společnice. Ona totiž i taková psí duše může někdy ochořet. A vlivem změn, které se v mém životě udály, je jasné, že se vše zrcadlí nejen v kuřeti, ale i v takovém psovi. Tohle všechno je přeci jasné, řeknete si. I mně to jasné je, a přesto jsou věci, které mě překvapují.
Jsem toho názoru, že se nic neděje náhodou. Že potkáváme slepice a kohouty, které prostě potkat máme, stejně tak nám cestu občas skříží nějaký ten vůl nebo kráva, a něco nového do života vnesou i psi a kočky.
Kdo mě zná, ví, jak moc velký milovník psů a koček jsem. Nebudu říkat, že pro mě vždy byli na prvním místě, protože to je hloupost. Psi a kočky hrají v mém životě zásadní roli, ale patří do zcela úplně jiné škatulky než třeba zdraví nebo existence mého kuřete.
V životě jsem již pár tich psů potkala, každý mě naučil něčemu, každý mi trochu jinak nastavil zrcadlo a na každého z nich vzpomínám s láskou. I na ty, kteří u mě pobyli třebas jen měsíc. Do zrcadla, které mi teď nastavuje moje psice je žalostný pohled. Spousty věcí jsem se snažila přehlížet. A jak jsem se uzavírala, problémy nemizely. Ba naopak se usídlovaly hlouběji a hlouběji a v podvědomí páchaly mnoho škod. Víc, než kdybych je začala řešit. To samé jsem po čase zpozorovala i u své čubinky. Začala se chovat jinak, málokdo si toho ale všimnul. Naštěstí já ano. A tak jsem si řekla jednoho dne dost. Obě stojíme za zlámanou grešli.
Vyhledala jsem pomoc odborníků a začala na nás pracovat. Jsem v tomto směru trochu perfekcionalista, takže jakýkoli nedostatek mě rozčiloval. Jenže se psicí to bylo stále horší. Já jsem si vyčítala dokola, jaký to má se mnou život. Ztratila páníčka, domov a všechny svoje psí společníky. Má moudrá psice se rozhodla k riskantnímu kroku. Přestala jíst. Cokoli. Znovu jsem přečetla všechny své kynologické knížky a pak mi to došlo. Chudák malá se mi snažila konejšit. Od rána do večera. A tak jsem se znovu otevřela, přijala současnost takovou, jaká je. Bez toho, abych si něco vyčítala, co jsem kdy mohla udělat lépe. Tímto bych chtěla moc poděkovat kohoutovi za jeho trpělivost. Dávno mi tohle všechno říkal. Jenže já jsem palice dubová, a tak mi to musela oznámit psice svojí 4 měsíční hladovkou.
Přijímám a nelituju, psice baští jako za mlada a kuře zlobí, jak má. A vy, drůbežátka moje, buďte chytřejší než já. Netrapte se minulostí, protože ji stejně nezměníte. A neničte své okolí zbytečnými výčitkami. Ne všichni máte tak skvělou psici, aby vás na to v čas upozornila.
Vaše Galina
Komentáře
Okomentovat