Abrakadabraka

Chiméra tiše se plíží, dítěti oči se klíží, bolest zas chytá mě v kříži. Už jenom chvilku a určitě usne, sleduju jak malej pomalu tuhne, snad ho ta chiméra nevzbudí a za včas uhne. Takhle to trvá už snad celou věčnost, večery s chimérou – toť super sešlost! Den co den navečer je naše věrnost. Pomalu usedám nehybně, neslyšně s chimérou po boku, v náručí se svištěm. O čem si dnes budem povídat? Chiméro, já jdu spát, ty můžeš kolíbat!

Ahoj drůbeži! „Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.“ (báseň  Františka Gellnera Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa! ) Nedávno, když jsem byla u kamaráda na návštěvě, prohlížela jsem si jeho knihovnu. Ráda si prohlížím cizí knihovny, vždycky mě tam něco překvapí, zaujme i zarazí. Často pak přemýšlím, jestli ten dotyčný všechny ty knihy přečetl, jestli se mu líbily a jestli mi třeba neprozradí něco, co o dotyčném ještě netuším. V této knihovně mě zaujal štůsek hezky srovnaných malých knížek, ležely v komínku na sobě, dost netypicky. Vzala jsem tedy tu vrchní, myslím, že se jmenovala "hora", otevřela ji někde ve dvou třetinách a... byla tam báseň. A co víc, byla to moc pěkná báseň! Aha, takže on čte poezii ?! Nebo tu knihu dostal a ještě ji ani neotevřel? Jsou to knihy od rodičů, je hloupé je vyhodit, a tak jsou v komínku na sobě hned ...

Ahoj drůbeži! Dost obhajování a poukazování na špatné věci. Dnes Vám chci sdělit něco velmi pozitivního. O úrovni českých taxikářů toho bylo řečeno už hodně. A pokud se nepletu, vesměs bylo hodnocení negativní. Jenže já mám taxikáře ráda. Ano, nejezdím s nimi denně, ale taky ne nějak výjimečně. Proč? Protože mám ryze dobré zkušenosti. Nikdy se mi nestalo, že bych narazila na vysloveného záporňáka. Naopak, vždycky nasedám k prima chlápkům, dáme řeč o čemkoli a cesta uteče jako nic. Nedávno jsem narazila na vysloveně báječnýho člověka. Tímto ho srdečně zdravím, pana "Žižkováka" ! Spěchám takhle na nějakou akcičku, leje jako z konve, doba je dosti pokročilá, v peněžence pouze papírovky, takže jízda "tágem" byla jasná volba. Přibrzdil vedle mě žlutý taxi s vozem škoda octavia kombi. Kdo mě zná, ví, že já prostě octávky nemusím. Rozhlížím se tedy dál a v přítmí lampy stál on, všech taxíků šampion, Ford Mondeo, šedá metalíza, diesel, 2l... zkrátka a dobře, byl tam...

Ahoj drůbeži! Myslím, že nadešel čas udělat veřejné přiznání a vyznání. Poměrně často se setkávám s prazvláštní reakcí překvapení kombinované se zděšením, odporem a politováním a to v reakci na to, jak pečuji o své kuřátko. Myslím si, že jsem docela pokrokově smýšlející slepice, žádná puritánka. Snažím se neodsuzovat nic, co jsem na vlastní kůži nemohla vyzkoušet, a i to, co jsem vyzkoušela, chápu, že je nazíráno vždycky ryze subjektivním pohledem. Proč je ale najednou okolo kuřátek tolik hysterie, pohrdání a troufám si říci fanatismu? Vždyť přeci dnešní pokroková doba o žádné mladé nestojí! Většina slepic potřebuje nejprve vybudovat slibnou kariéru, postavit pořádně velký kurník, snad i kurníkovské impérium. Všechno to budujeme jen pro "ty mladé". Jenže když přijdou, tak se rázem veškerá píle a snaha rozplynou. Všechno je moc pracné, složité, nemáme na to čas a hlavně " to já bych teda nemohla" . Přiznání 1. - používám látkové pleny Jo! Je to tak a nest...