Abrakadabraka

Dnešní den můžeme vzít trochu praktičtěji. Je věc známá, že smutek a špatnou náladu léčí manuální práce. Někdo jde okopávat záhony, někdo si jde zaběhat a někdo třeba vaří a peče. Jelikož na naši zahradu musí ještě před motyčkou zakročit bagřík, je jasné, že to dnes bude o vaření. A vezměme to opravdu prakticky. Nebude to chleba, protože Franta ( náš kvásek) se momentálně křísí k životu. Bude to za pomoci droždí a budou to ROHLIKY. Příprava je velmi snadná, za to chuť je velmi vnadná (Terezo, nebuď tak trapná!:) ). Potřebovat budeme: 1 kg hladké mouky 500 ml vlažné vody 50g droždí (1-2sáčky sušeného, dle pokynů od výrobce) 3 polévkové lžíce cukru 1 polévková lžíce soli 100 ml oleje máslo na potření Já osobně používám droždí sušené, kdo si ujíždí na pohledu na vzniku kvásku, udělá si kvásek. V mém případě do mísy dám nejprve sypké věci, zapnu robot s metlou na zadělávání těsta a přiliju teplou vodu s olejem a nechám robot dělat svoji práci. Až je těsto pěkně kompaktní a lesklé, vyndám j...

 Dnes je na programu moje oblíbené cvičení - mimozemšťan. Nebojte se, s fyzickou aktivitou to nemá nic společného. I když... V napojení na včerejší téma budu trochu pokračovat. Nejde jen o zážitky. Myslím, že jsme obecně zavaleni kvantitou. Kvantitou myšlenek, informací, úkolů, požadavků, cílů, zkrátka kvantitou kvantit. Uniká nám tak radost z obyčejných věcí. Mě třeba mrzí, jak rychle zevšední člověku krásy jeho okolí. Každý den, pokud tedy jezdíme do školy, projíždím úžasným krajem. Vždycky mi to připoměla nějaká návštěva. Rozšířené zornice a pootevřená ústa. "Ty vážně jezdíš takhle denně? Denně koukáš na krásy hradů Točníka a Žebráku? Vážně ti stačí tak málo popojít a jsi v Brdech, Křivoklátsku, ..?" Vždycky jsem nad tím tak trochu přemýšlela, ale co mám dítě, tak nad tím přemýšlím samozřejmě víc. Hrajeme tedy občas hru, nebo mentální cvičení chcete-li, na MIMOZEMŠŤANA. Jak se na to hraje? To je jednoduché, ráno vstanete a řeknete si, že jste přiletěli z jiné galaxie a vše...

 O víkendu bylo krásně, dnes už to taková hitparáda není. Nesmíme ale polevit v dobrém nalazení, a tak si dnešní den pojďme udělat bylinkovou zahrádku. Kdo nemá zahrádku, šoupne to do truhlíku za okno jako já. Jistě v obchodu s potravinami najdete nějaký ten květníček s pažitkou, bazalkou, meduňkou apod. Já jsem si květníčky objednala přes eshop s potravinami. Jistě to není žádná závratná kvalita, ale nepropadejme trudomyslnosti. Cílem budiž, aby bylinky vydržely do konce lockdownu a to by mohlo klapnout velké spoustě lidí. V dnešní gastro porno době jistě jedna bylinka nestačí. Dneska to chce, aby talíř hýřil barvami a chutěmi, aby člověk při pohybu lžíce ze strany na stranu pocítil závan dálek od Grónska po Austrálii, Papuu Novou Guineu s lehkou příměsí Vietnamu. Kdo používá bílý cukr a lepek, je v podstatě vrah. Jak se nám tohle stalo?  Možná je to blahobytem, možná zvědavostí, heslem " žijeme len raz", nebo je to taky nudou. Honíme se za stále novými a novými cíli. Jakmil...

Máme 1.3. 2021.  Znovu byl vyhlášen celkový lockdown a abychom si to ujasnili, můžeme stále dost věcí. Seznamu věcí, které nemůžeme, se věnuje spousta periodik i soukromých oček. Kamarádka mě požádala, jestli bych sem opět nezačala psát a jestli bych se mohla věnovat tomu, co v tuhle dobu vlastně můžeme. No tak jsem jí to odkývala, beztak to skoro nikdo nečte, tak o nic nejde a je velmi milé, že někomu můj sarkasmus, cynismus a trapnost, chybí..  Po stotisíc prvé otevírám tuto truhlu svého pisálkovství, historické příspěvky nemažu, stejně to nikdo číst nebude, tak je to zbytečná práce. Není dobré si dávat velké úkoly, ty se špatně plní. Dávám si tedy úkol - každý den online výuky přinést jeden příspěvek o tom, co můžeme.  Můžeš si obnovit nebo založit blog. To fakt první den můžeš!   Tak čus zase zítra!

Čekání na Godota je klasické, absurdní drama, píšou na wikipedii. To asi vystihuje současný stav. Názor na to, jak by měl dům vypadat nejen vizuálně, se nám čím dál více zostřuje. Vidina toho, kdo to zrealizuje se nám čím dál více rozostřuje. Ustálili jsme se prozatím na 3 favoritech, zpracovávají nám návrh a teď nezbývá, než čekat.  A to je nejhorší, žejo. Navíc je Felix nemocný, čímžto jsem  s ním tedy doma a tím pádem jsem získala mnohem více času na to číst rezence a tipy, takže se obávám, že vznikne nový žebříček top dodavatelů a stavitelů. Možná jsem naivní, ale říkám si, že tohle období čekání, je to nejhorší. Tak snad už se to nějak pohne a světlo na konci tunelu začne být alespoň lehce viditelné. A já jdu tedy číst...

Jako další logický krok na cestě za novým domovem přichází návštěva veletrhu For pasiv a For wood konaný v pražských Letňanech. Tomuto kroku jsme přikládali takovou váhu, že jsme si kvůli němu vzali dokonce i dovolenou. Veletrh sice trvá i přes týden, ale tam jsme předpokládali hojnější účast, kterou zrovna na veletrzích nevyhledáváme. Přes zasněženou Prahu jsme se zdárně dostali na parkoviště a ano, opět jsem špatně odbočila a nemohla najít parkovací plochu. Prosím, Letňany, označte si to lépe, ať se tam pořád nemusím ztrácet. Bylo tam asi jen půl milionu lidí, do areálu nesměli psi, takže nálada byla výborná. Do areálu jsme vešli v podstatě absolutně tematikou "nepolíbení", lehce nevrlí a z veletrhu jsme odcházeli jakožto hotoví odborníci a deprimovaní davem, který se proti nám valil. Návštěvu tedy všem doporučuji, ať už máte nějaké konkrétní představy, které vám buď mraky firem vyvrátí nebo potvrdí, tak pokud jste zcela jako my, bez představ, které tímto velmi koncentrov...