Ať žije má psice!
Moje milá drůbeži, dlouho tomu již, co jsem se ozvala naposled. Dle očekávání se toho mnoho událo a děje. Tak trochu mi přestává vyhovovat formát tohoto blogu, chtělo by to nějaký posun. Ale zatím jsem nenalezla ten správný směr, který by mě bavil. Vlastně skoro pořád píšu jen o nás, slepicích, ale poslední dobou mě dost trápí moje psí společnice. Ona totiž i taková psí duše může někdy ochořet. A vlivem změn, které se v mém životě udály, je jasné, že se vše zrcadlí nejen v kuřeti, ale i v takovém psovi. Tohle všechno je přeci jasné, řeknete si. I mně to jasné je, a přesto jsou věci, které mě překvapují. Jsem toho názoru, že se nic neděje náhodou. Že potkáváme slepice a kohouty, které prostě potkat máme, stejně tak nám cestu občas skříží nějaký ten vůl nebo kráva, a něco nového do života vnesou i psi a kočky. Kdo mě zná, ví, jak moc velký milovník psů a koček jsem. Nebudu říkat, že pro mě vždy byli na prvním místě, protože to je hloupost. Psi a kočky hrají v mém životě zásadní rol...