Vzpomínám, jak tehdá před léty...
Ahoj drůbeži! Dnes mám za sebou velmi náročný den. Dnes jsme pohřbívali dědu, velikána všech velikánů a to nejen tělem, ale hlavně duchem. Dnešní rozloučení bylo velmi důstojné, hold mu přišlo vzdát mnoho lidí, což ostatně svědčí o tom, jak veliký to byl člověk. Jako katolík měl poslední rozloučení samozřejmě v kostele. Letmým mlhavým pohledem jsem zde zahlédla zástupce mnohých politických stran, někteří zde byli možná dokonce poprvé. Mši svatou sloužil pan děkan, dědečkův švagr, koncelebrovali 3 polští kněži a ministrovali dědovi vnuci. Hudební doprovod během obřadu adekvátně doplňoval atmosféru, a tak oko v celém kostele nezůstalo suché. Hudební doprovod během průvodu z kostela na hřbitov byl ovšem slabší. Celkově ale doufám, že by byl děda spokojen. Já bych ovšem chtěla vzpomenout na dobu před léty, kdy byl děda ještě plný síly. Když jsem byla malá holka, bývala jsem dost nemocná, do školky jsem tedy nechodila, a tak jsem předškolní léta trávila právě u dědy a babičky. Děda byl...