Abrakadabraka

Ahoj drůbeži! Právě jsem odzpívala tři sta osmdesátou ukolébavku, devět set krát jsem při tom přemohla spánek a když konečně kuře zabralo, můj dnešní devět set prvý spánek se odmítá dostavit.  A tak ležím a přemítám, co mě čeká ve dnech příštích. Původně jsem si říkala, že vás této informace ušetřím, ale myslím, že můj drahý žlučník si malou pozornost zaslouží. Prožili jsme spolu krásná léta a musím přiznat, že jsem ho nešetřila! Některé z vás mi s úsměvem na zobáku připomínáte moje studentské snídaně. Ano, i já s úsměvem vzpomínám na praskající olej na pánvi a v něm zcela ponořené krajíčky chleba měnící se v onu křupavou delicatesu. Navrch samozřejmě nesměl chybět hermelín, který se zvolna roztékal po topince a povyšoval tak toto jídlo chudých na jídlo chudých králů... Ale, můj milý žlučníčku, nezapomínej i na to dobré, co jsem pro tebe udělala, kolika litry zlatavé plzínky jsem tě opečovávala a ty víš, že to není zrovna levná záležitost!   Inu, měla jsem tě rád...

Ahoj drůbeži! Opět po roce tady máme vánoční shon.  A já říkám : Mě nedostane! Ani letos! Nevím, jak je to možný, ale Vánoce mě nechávají chladnou. Tedy co se stresu týče. Ačkoli jsem cholerik a k bláznění všeho druhu mívám obecně sklony, tohle období mě prostě nechává klidnou. Nepatřím k těm, co mají dárky koupené a zabalené ještě než skončí letní prázdniny. To jako né! To já se zase ráda projdu běsnící vřavou dárkuchtivých zákazníků. Docela ráda si občas stoupnu stranou a pozoruju, jak se to všechno hemží, nervozita stoupá a občasné bitky u regálů o poslední kus zboží naprosto miluju! Co se cukroví týče, potřebuju, aby mi čas šlapal na paty, jinak mám na všechno času dost. Vloni touhle dobou, jsem měla první termín vykouknutí kuřete na svět. Ale ono se mu nechtělo. Napekla jsem velké množství mandlových rohlíčků a ani to ho nepřesvědčilo, aby se už vyklubal. Taky jsem z tohoto důvodu měla nejnaklizenější domácnost ve svém životě. Každé ráno jsem po snídani vzala kýbl, hadr ...

Ahoj drůbeži! na hodinách je poledne, venku je tma jak v pytli a mně už se zase nic nedaří. A tak sedím a přemýšlím...přemýšlím, že cokoli udělám ponese s sebou nějaký následek a tak nějak poslední dobou je ten následek vždycky špatný. Vím, že to všichni určitě znáte, ale dovolím si uvést pár příkladů: Kuře v noci nespí. Já nespim. Když se tedy rozhodnu ráno celé zmlácená vylézt z kurníku, kuře akorát usne. Nikdo mi nevymluví, že to nedělá schválně! Kuře nespí několik nocí, za to hezky spí přes den. Naplánuju si tedy denní aktivity tak, abych si na chvilku taky mohla zdřímnout. Sotva ulehnu, zazvoní návštěva, pošťačka, jehovisti atp. Kuře je vzhůru, vříská... asi začnu taky. Kuře se nehorázně pokaká. Sahám pro vlhčené ubrousky, které ani za nic nejdou vytáhnout tou pidi škvírou. Potřebuju k tomu obě křídla, vyndavám ubrousek a kuře si mezi tím maže tu hnědou nadílku po nožkách, křidýlkách, hlavičce, koberci.... znáte to, hlavně klid, vždyť o nic nejde! Když konečně kuře zase za...